Ekonomická krize je zkouškou soudržnosti Evropy

Může je k tomu ostatně donutit i to, že samy budou v nesnázích. A to právě pro svou přílišnou závislost na bankách a váznoucích ekonomikách střední a východní Evropy.

Uplynuly pouhé tři týdny a už si můžeme přečíst v titulku komentáře Financial Times že: "Krize na východě může potopit eurozónu". V Herald Tribunu: "Nemoci východní Evropy signalizují novou hrozbu" a v Le Mondu: "Střední Evropa tlačí trhy dolů"; a uvnitř listu, "Východní Evropa je pro euro časovanou bombou." Padající ekonomiky východní Evropy jsou "zkouškou evropské solidarity".

Možná, že bych tady měl něco upřesnit: Česká ekonomika nebývá v analýzách uváděna mezi těmi vážně ohroženými. Ovšem titulky v denících nerozlišují. Mluví rostě o regionu jako celku. A kdo se pak dozví, že ne všechny země regionu jsou v situaci Lotyšska nebo Maďarska! Česká národní banka už se ohradila. Nepřesnosti a chyby v tak citlivých informacích mohou těžce dopadnout na národní ekonomiku.

Já ale dnes chci říci, že všechny země východní poloviny Evropy, tedy i Česko, by měly vědět, že hospodářské potíže jsou zkouškou nejen solidarity uvnitř Evropské unie ale také zkouškou soudržnosti Unie.

Prezident Světové banky, Američan Robert Zoellick, řekl před pár dny: "Je to už dvacet let, co se Evropa dokázala sjednotit, byla by to tragedie dopustit teď znovu její rozdělení". Na první pohled malování čerta na zeď. Ale jen dokud si člověk nepřečte, že Rusko pohotově využívá slabosti svých sousedů, aby je k sobě připoutalo. Zase nadsázka, když jde o členy Evropské unie, že? Zatím, snad. Ovšem kdyby měly zeslábnout ekonomické vazby západní Evropy ke střední a východní, možná by zeslábly i ty ostatní. Neukončená ratifikace Lisabonské smlouvy by v tom jistě sehrála svou roli. Bez ní je Evropská unie pořád jen množinou národních států propojenou nejvíc ze všeho jednotným trhem. A ten v chaosu krize může ztrácet na významu. Naopak význam dobrých vztahů s Ruskem může krize v očích mnoha evropských politiků umocňovat. Už teď jim Německo i Brusel značný význam přikládají.

Je tu ještě globální pohled na problém: Právě teď se chystá Obamova Amerika znovu definovat své vztahy k Rusku.Dá se očekávat, že Moskva toho využije k licitování. K prosazování svých zájmů v bývalé sféře vlivu. Obě strany, jak víme, mají své středoevropské karty ve hře. A Kreml už teď dělá vše proto, aby do zahájení rozhovorů s Obamou došel co nejdál po cestě k vytoužené rovnováze sil s dosavadním světovým hegemonem, tedy po cestě omezování vlivu Spojených států všude, kde to jde, a posilování vlivu vlastního, zatím především v "blízkém zahraničí". Na jedné straně nabízí Washingtonu možnost dopravy nevojenského materiálu do Afghánistánu přes své území, na druhé straně podle všeho zařídil, aby Kyrgyzstán vypověděl smlouvu americké základně a znemožnil dopravu amerického vojenského materiálu do Afghánistánu. Ruská cesta do Afghánistánu ovšem znamená ruskou kontrolu.

Moskva odvolává svůj plán na rozmístění raket v kalinigrandské oblasti a je ochotná jednat i o jiných vojenských záležitostech, ovšem na druhé straně upevňuje své postavení na energetické frontě, která je - podle mě - strategicky mnohem důležitější než vojenská přítomnost. Ale i vojenskou přítomnost v blízkém zahraničí hodlá Moskva posilovat budováním základen v Abcházii a v Jižní Osetii. A přímo v našem regionu nabízí Moskva, přesto, že ruské finance jsou v krizi, finanční výpomoc zemím na západ od svých hranic, jejichž ekonomika je ve volném pádu. Bělorusko čerpá půjčku z ruské státní pokladny ... a zároveň se zavazuje ke spojení své protivzdušné obrany s ruskou. Rovněž Kyjev vyjednává s Moskvou o miliardové půjčce a ukrajinská banka Prominvestbank přechází do vlastnictví ruské státní banky Vněšekonombank. Vněšekonobank také kupuje maďarskou leteckou společnost Malev . A v Česku se hovoří o prodeji ČSA Aeroflotu! Podobných příkladů ekonomického provázání a pokusů o provázání Ruska se zeměmi střední a východní Evropyby bylo asi řada. A v našich tržních ekonomikách samozřejmě převažuje tendence brát je jako normální obchodní operace, jako normální projevy tržních mechanismů. Někdo by měl ale pozorně zkoumat, zda je tak bere také Moskva, nebo zda pro ni náhodou nejsou součástí zahraničněpolitické strategie.

V každém případě si myslím, že čím větší bude zakotvení České republiky a ostatních postkomunistických zemí v Evropské unii a čím větší bude vnitřní soudržnost Unie jako takové, tím menší bude riziko že propojování národních ekonomik s ruskou, pokud ho vlády dopustí, se jednou promění v politické pouto. Tím menší bude také riziko, že Washington v kterýchkoli jednáních s Kremlem připustí, aby Kreml ve střední Evropě uplatnil jakékoli ambice na obnovení zóny vlivu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .