Ekonom Levínský: Žijeme, když vystupujeme mimo komfortní zónu. Když v ní zůstáváme, nazývám to smrtí

24. únor 2020

Působil 16 let jako matematik a ekonom v Německu. Zabýval se teorií her v Ústavu Maxe Plancka, po návratu do Česka pokračuje v práci experimentálního ekonoma v prestižním institutu CERGE-EI. „Teorie her je jazykem, kde říkáme všemu, co se děje ve světě, že je to nějaká hra,“ vysvětluje matematik, ale také úspěšný dramatik René Levínský v Osobnosti Plus.

„Modelujeme situace a experimentálně zkoumáme, jak se lidé chovají, jak reagují. Pohybujeme se na hranici ekonomie a psychologie,“ přibližuje vědecké experimenty v institutu CERGE-EI, tedy společném pracovišti Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy.

Čtěte také

„Experimenty, které se začaly dělat v 80. letech, spíš testovaly to, do jaké míry jsou lidé homo ekonomikus, do jaké míry maximalizují svůj užitek a do jaké míry jsou altruističtí a empatičtí. Ukázalo se, že lidi jsou velice velkorysí, že teorie, které se říká neoklasická ekonomie, funguje docela dobře. Ne však pro lidi, ale pro primáty,“ popisuje Levínský.

Připomíná příklad ultimátní hry, kdy jsou dva v místnosti a ze stropu padá stokoruna jednomu do ruky. Ten pak rozhodne, v jakém poměru peníze rozdělí. Druhý to přijmout nemusí, ale v tom případě je nadílka stokoruny nenávratně pryč.

„Ukazuje se, že lidi jsou schopni se velice dobře rozdělit. Stejná hra se hraje s primáty, kteří se mají rozdělit o 10 banánů. Tam to vychází přesně naopak. Když jedna opice posune té druhé krabici s jedním banánem a sama si nechá devět, tak ta druhá opice si ten banán vezme,“ popisuje matematik.   

Experimenty s politiky

Lidi na experimenty vybírají z databáze, do které se sami přihlásí. „Vesměs jsou to studenti. Máme ale i různé jiné vzorky. Děláme pokusy i s primáty. Musím říct, že v experimentech se hraje o relativně malé peníze, třeba o 100 korun,“ vysvětluje.

Čtěte také

„Naše snaha je testovat lidi, kteří obchodují na burze. Chtěli bychom zjistit, jak se chovají ekonomicky, nebo do jaké míry jim jde o mediální obraz. Pro ně je lepší být dlouhodobě průměrný a aspoň jeden rok být nejlepší, aby se o něm psalo všude v novinách, že jeho fond je nejlepší,“ popisuje.

Politiky v laboratoři nikdy neměli, experimenty s nimi by byly zajímavé, ale neví, jestli na to mají dost peněz. A za druhé, politikovi půjde především o mediální obraz. Takže úplně nezjistím, jestli pozoruji jeho vnitřní chování, nebo jestli se mnou hraje nějakou jinou hru, abych třeba napsal článek, že naši politici jsou nejvíc altruističtí,“ vysvětluje.

Radikální feminista

Když se Levínský nevěnuje experimentům nebo psaní her, komentuje společenské dění. A také prý rád debatuje s občany, třeba v restauracích. „Zajímají mě názory všech lidí. Snažím se nebýt v bublině. Je smutné stýkat se s lidmi, kteří si myslí to samé co já,“ naznačuje.

To, že žijeme, prokazujeme tím, že vystupujeme mimo svoji komfortní zónu. Pokud v ní zůstáváme, já bych to nazval smrtí.
René Levínský

Levínský o sobě říká, že je radikální feminista. „Radikální proto, že jsem radikálně přiznaný, protože většina žen, když se jich zeptáte, jestli jsou feministky, odpovědí, že ne. Bojí se to přiznat a já se nebojím.“

Proč je radikální feminista? „Protože tady máme společnost, která ženy utiskuje. Mají horší platy, důchody a tak dále, vysvětluje matematik a dramatik René Levínský.

Překvapilo ho něco v lidském chování? Má zájem udělat experimenty s politiky? Nejen na tyto otázky Barbory Tachecí odpovídal v pořadu Osobnost Plus.

Související