Džihádisté v Sahelu jsou síla, se kterou je potřeba počítat. Vytváří stát tam, kam oficiální vláda nedosáhne

3. leden 2022

Už skoro deset let vzdorují západní intervenci a i přes snahy jedné z nejmodernějších armád světa se jejich vojenská porážka spíš vzdaluje. Džihádisté na západě afrického Sahelu – v Mali, Burkině Faso a západním Nigeru – se stávají silou, která na mnoha místech fakticky dokáže nahradit stát a státní moc s nimi chtě nechtě musí počítat. V čem se skrývá úspěch džihádistů napojených na al-Káidu a proč je pravděpodobnější jejich spojenectví s vládou než s Islámským státem?

V roce 2012 džihádisté napojení na al-Káidu v bleskové válce převálcovali úspěšné povstání Tuaregů a ovládli větší část Mali. I poté, co je francouzská vojenská mise vytlačila z klíčových měst, se dokázali přeskupit a najít nové zdroje jak pro financování svého boje a tento boj zefektivnit.

Čtěte také

V posledních letech jejich útoků nejen přibývá, ale navíc se aktivity džihádistických skupin rozšiřují i původní oblasti působení ve středním a severním Mali i do sousedních zemí, převážně Burkiny Faso, západní části Nigeru, ale stále častěji jsou aktivní i v Beninu, Togu a Pobřeží slonoviny.

Jen v Mali, Burkině Faso a Nigeru za posledních deset let bylo podle projektu ACLED, sledujícího konflikty ve světě, víc než deset tisíc násilných incidentů nebo útoků, do kterých byli zapojení džihádističtí ozbrojenci nebo místní separatisté, kteří na ně jsou často různě napojení.

Útoky džihádistů v Sahelu (zdroj: ACLEDdata.com)

Nusrat al-Islám

Dominantní džihádistickou silou v Mali je v současnosti skupina Nusrat al-Islám, vedená Iyadem ag-Ghalym, která vznikla v roce 2017 spojením čtyř skupin, které dřív byly různým způsobem napojené na al-Káidu.

Nusrat al-Islám
V současnosti nejvlivnější džihádistická organizace v Mali, jejíž odnože působí i v sousední Burkině Faso. Vznikla v roce 2017 spojením čtyř islamistických skupin, které se před tím buď odštěpily, nebo byly nějak spojené s místní odnoží al-Káidy.
Ansar Dine, Katiba Macina, al-Mourabitoun, AQIM (al-Káida v islámském Maghrebu)
Zkrácená verze celého jména Džamaat Nusrat al-Islám wa-l-muslimín, neboli organizace na ochranu islámu a muslimů.

Tato organizace se opírá především o to, že její členové už od začátku tisíciletí dokázali nejdřív ovládnout pašerácké cesty vedoucí napříč Saharou a propojili své aktivity s tamním ilegálním obchodem, vysvětluje nezávislý analytik Jakub Ježek, který se specializuje na asymetrické konflikty:

„Sahelským džihádistům se povedlo opanovat transsaharské obchodní stezky, pašování zbraní převážně z Libye, stezky, které vedou k pašování kokainu z Guinejského zálivu přes Saharu na jih Evropy. Podařilo se jim opanovat pašeráckou stezku s uprchlíky, s lidmi, od kterých vybírají poplatky za to, že je převedou přes Saharu.“

Od roku 2016 navíc tyto své zdroje obohatili expanzí na jih, především do Burkiny Faso, doplňuje Ježek:

„Ta je známá svými obrovskými nalezišti zlata, které se tam těží jak oficiálně, tak na divoko. A oni byli schopni ovládnout pololegální až nelegální zlaté doly, byli schopni ovládnout stezky, po kterých to zlato proudí, a vybírat z nich, řekněme, daně.”

Expanze na jih kromě toho těmto džihádistům umožňuje získávat další zásadní komponent pro svůj boj, kterým jsou levné motorky z oblasti Guinejského zálivu. Motorky hrají klíčovou roli v jejich vojenské strategii.

Iyad ag-Ghaly, hlavní vůdce organizace Nusrat al-Islam
Tuareg z kmene Ifoghas, který byl v minulosti členem Islámské legie libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Z z původně Kaddáfího proxy se přetransformoval v národně osvobozeneckého marxistu, posléze v rámci dohod s malijským státem působil jako diplomat v Saúdské Arábii. Kolem let 2000-2005 se stal radikálním islamistou z důvodů, které nejsou zcela známé.
V roce 2012 propojil myšlenky tuarežského povstání s radikálním islamismem a poté, co neuspěl u nacionalistických Tuaregů, založil si skupinu Ansar Dine, která během roku 2012 nejprve ovládla původní tuarežské povstání a později se stala hlavní silou džihádistických skupin napojených na al-Káidu.

 

V oblasti, kde je často jen málo cest a ty jsou pod kontrolou provládních a vládních sil, právě motorky umožňují islamistickým ozbrojencům přesuny v nízké vegetaci a polopouštích mimo silnice a podnikat tak rychlé přepady vládních a provládních jednotek.

V odlehlých venkovských oblastech navíc umí využít slabosti místních vlád, a to jak v Mali, tak v Burkině Faso. Například tím, že dlouhodobě umí propojovat rétoriku džihádu s problémy, které trápí místní obyvatelstvo.

„Tematizovali džihád, ale ne jako jakýsi utopistický, chiliastický nedosažitelný nebo velice idealistický, ale jako něco, co odpovídalo aktuální problémy v regionu. Například se ptali, jakým právem si majitelé půdy osvojují právo požadovat po lidech poplatek za pastvu, když ta tráva vyrostla ze země a deště, který je dán Bohem. Tematizovali také korupci, lokální soudy, které jdou na ruku lidem, kteří mají peníze," vysvětluje analytik Ježek.

Islámský stát

Mezitím do oblasti po roce 2015 začala pronikat organizace Islámský stát, konkrétně její pobočka známá jako Islámský stát Velké Sahary. Na rozdíl od káidistických skupin ale tito džihádisté nedokáží myšlenky radikálního islamismu tolik propojit s potřebami místních. Islámský stát se proto spíš soustředí na agresivní až vyděračské útoky.

Čtěte také

Káidistické skupiny kolem aliance Nusrat al-Islám mezitím dokázaly v odlehlých oblastech Mali a Burkiny Faso na některých místech nahradit alespoň některé funkce státu.

„Rozhodně jsou tam ambice v rovině soudnictví, v rovině výběru daní, patrně školství. V současné době můžeme mluvit o pomalém, ale jistém zrodu jakéhosi proto-státu, který funguje tam, kde nefungují silnice,“ přibližuje Ježek.

Malijská vláda pověřila nejvyšší islámskou radu, aby navázala diplomatické styky právě s ag-Ghalyho džihádisty.
Jakub Ježek

Malijská státní moc je mezitím sama otřesená – v letech 2020-2021 v zemi proběhly dva vojenské převraty a jejich představitelé čelí sankcím sdružení západoafrických států ECOWAS. Malijská vláda proto chtě nechtě naznačuje i možnou spolupráci s džihádisty, jak vysvětluje analytik Ježek.

„Na konci léta, začátkem podzimu předchozího roku malijská vláda prostřednictvím ministerstva pro náboženské záležitosti pověřila nejvyšší islámskou radu, což je prostátní náboženský orgán, aby navázala diplomatické styky právě s ag-Ghalyho džihádisty. A pověřila ji, aby dojednala takovou kvazi mírovou smlouvu nebo smlouvu o rozdělení kompetencí, na základě kterých by se patrně poprvé z káidistických džihádistů mohla stát nějaká tolerovaná součást státní moci.“

A co Západ?

Malijská vláda navíc ztrácí i svou další významnou oporu. V roce 2012 džihádisté ovládli celou severní polovinu Mali a jejich postup na hlavní město Bamako se podařilo zastavit až s pomocí francouzské vojenské intervence.

Na původní operaci Serval navázalo několik mezinárodních výcvikových misí, jejichž součástí je i česká armáda. Hlavní francouzská bojová mise Barkhane ale letos oficiálně končí a Francie oznámila částečné stažení svých vojáků a jejich přeskupení.

Proč od džihádistů z aliance Nusrat al-Islám nejspíš nehrozí útoky v samotné Francii? Víc se dozvíte při poslechu celého pořadu Za Obzorem Zdeňka Nováka.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.