Dvory a rezidence ve středověku VII.

21. září 2010

Listina Karla IV. pražskému arcibiskupovi, ve které mu uděluje privilegium korunovat české krále|foto: Národní archiv České republiky

Kdo se mohl dostat do přízně panovníka? Kdo naopak u panovníka propadl? Kdo nám o vzestupech a pádech u dvora zanechal zprávy? To jsou otázky dalšího pokračování Dvory a rezidence ve středověku.

Lidská ctižádost je nesmrtelná a v podstatě neměnná. Tak by se dalo zestručnit téma dnešního setkání s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR. Lidé stále touží po kariéře a stále hledají cesty, kterými se mohou vyšplhat vzhůru.

Snaha postoupit u dvora nebyla vlastní pouze světskému stavu. V historických pramenech existuje řada záznamů, které popisují kariéry duchovních.

Skvělý kuchař i diplomat
Zprávy o zajímavých vzestupech máme dochované už v naší nejstarší české kronice. Začněme příběhem pražského biskupa Šebíře, kterého Kosmas sledoval poměrně detailně a své čtenáře seznámil i s cestou, která Šebíře na výsluní dovedla. "Ten za doby mládí slynul chválou neobyčejné hbitosti, protože nade všechny dvořany knížecí vynikaje úslužností, konal svému pánu pilnou a věrnou a proto tím milejší službu. Neboť býval první při duchovních povinnostech a neméně horlivý v světských zaměstnáních, vždy býval knížeti nerozdílným druhem při lovech. Býval první po ruce při zabíjení divokého kance; uměl uříznouti ocas, očistiti jej a připraviti, jak to míval kníže rád, a podával jej pánu, jakmile přišel, k jídlu. Proto prý kníže Oldřich často mu říkával: "Šebíři, pravím ti upřímně: za tenhle lahodný zákusek zasluhoval bys biskupství." Pro tuto a podobnou horlivost získal si přízeň knížecí a obecnou oblibu."

Křížová chodba kláštera v Sázavě. Kníže Břetislav I. v hermelínovém plášti, biskup Šebiř s modrou mitrou a klečící sv. Prokop|foto: archiv Národního památkového ústavu

Urozenost jako polehčující okolnost
Kariérní postupy byly mnohem snazší pokud člověk pocházel z tzv. "lepší" rodiny. Prostý původ tehdejší společnost příliš neodpouštěla a toho si pochopitelně všímali také kronikáři. Nelichotivý přídomek ovšem mohl získat i panovník, pokud se neurozenými lidmi obklopoval. Příkladem může být Soběslav II., který byl nazýván také jako "selský kníže".

Logo|foto:Český rozhlas

Příště
Jak se ve středověku vyvíjely kariéry u dvora? Proč duchovní měli snadnější cestu ke dvoru než obyčejní lidé? Čím vším je jedinečná kariéra Petra Záviše z Falkenštejna? Právě těmto otázkám už se budeme věnovat v osmém pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku v Zrcadle s premiérou 5. března a na webu o den později.