Dva lidé stejného věku nemusejí být biologicky stejně staří

13. červenec 2015

Dva stejně staří lidé nemusí být stejně staří. Zdá se to nesmyslné? Na první pohled možná ano. Ale jak zjistil tým vědců z americké Dukeovy univerzity, které vedl Dan Belsky, může mít osmatřicetiletý člověk „biologických“ 28 let – nebo taky 61.

Na svých stránkách o výzkumu amerických odborníků informuje rakouský deník Der Standard (derstandard.at).

Problematiku stárnutí dosud medicína zkoumala především na starších lidech. Jenže většina procesů stárnutí začíná mnohem dřív v lidském životě. Proto by se mělo také relativně brzy, tedy už v mladém věku, začít s prevencí onemocnění, která souvisejí se starším věkem.

Z výsledků bádání, které experti z Dukeovy univerzity zveřejnili v prestižním Sborníku národní akademie věd (PNAS), jasně vyplývá, že už u mladých lidí se ukazují velké rozdíly v jejich biologickém věku. To znamená, že jsou u nich procesy stárnutí v různě pokročilém stadiu.

Čtěte také

Pro svůj výzkum využili američtí vědci data z tak zvané Dunedinské studie, která byla pojmenovaná po novozélandském městě Dunedin na Jižním ostrově. V jejím rámci bylo 1037 obyvatel tohoto města od narození až po 38. rok života v pravidelných intervalech podrobováno pečlivým lékařským a psychologickým prohlídkám.

Vědci za tímto účelem stanovili celkem 18 biomarkerů, jejichž pomocí měřili a srovnávali postupující procesy stárnutí v organismu.

Telomery jsou koncové části chromozomů.

Kromě funkcí ledvin a plic se zaměřili také na jaterní hodnoty, sílu imunitního systému a délku tak zvaných telomerů, tedy koncových částí chromozomů, které se při buněčném dělení – a tedy postupujícím věku – zkracují.

Na základě těchto hodnot experti vypočítali biologický věk 38letých účastníků výzkumu. A co zjistili? Že tito lidé měli z biologického hlediska 28 – nebo taky 61 let.

Zároveň vědci porovnali zkoumané biologické hodnoty s daty, která byla 6 a 12 let stará. A ukázalo se, že u osob, u nichž probíhal proces stárnutí rychleji, docházelo také k silnějšímu propadu IQ. To signalizuje vyšší riziko mozkové mrtvice, demence a ztráty motorických schopností.

Co způsobuje, že někteří lidé stárnou rychleji a jiní pomaleji? Ve snaze zodpovědět tuto otázku odkazují vědci z Dukeovy univerzity na studie, které byly provedeny na dvojčatech. Z nich jasně vyplývá, že stárnutí je jen z 20 procent podmíněno geneticky. Zbytek, tedy celých 80 procent, ovlivňují životní podmínky jedince, dodává rakouský list Der Standard.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio