Důsledky finanční krize pro Česko

Proto se také zklidnily světové trhy akcií a žádná další velká banka nezkrachovala. Všichni věří, že zmíněná opatření na záchranu finančního sektoru budou fungovat. Věřme tomu také.

Za pozornost ovšem stojí, že do debaty o krizi poprvé vstoupila česká reprezentace. Vstoupila, protože musela. Nejdříve ji opatření německé kancléřky Angely Merkelové donutilo slíbit garance za bankovní vklady až do padesáti tisíc euro. Poté musel ministr financí Miroslav Kalousek akceptovat, že také Česko se připojí k záchranné akci pod taktovkou francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, tedy ke slibu bilionové garance pro evropské mezibankovní trhy.

Pozoruhodný byly ovšem komentáře, které čeští vládní politici a jejich poradci připojili k vynuceným záchranným krokům. Jednoznačně z nich vyplývalo, že Česká republika nemá takové zásahy do finančního sektoru zapotřebí. České banky jsou totiž zdravé a garance jsou nebezpečnou hrou s penězi daňových poplatníků.

K Sarkozyho záchrannému plánu nakonec Češi přistoupili až poté, co evropští politici oznámili, že jim příliš nesejde na tom, jestli plán podpoří všech 27 členských států, anebo pouze 26, tedy bez Česka. Zajímavě se chová i Česká národní banka. Zatímco všechny velké centrální banky úrokové sazby snížily, Češi se k tomu nerozhodli. Bankéři tím překvapili, protože snížení sazeb už dříve slibovali. Těžko pochopit smysl tohoto kroku. Když sazby zůstanou výš, budou světoví finančníci korunu nakupovat víc než dosud a koruna posílí. Tím budou poškození zdejší vývozci, kteří už jsou dostatečně postiženi zhoršenou dostupností úvěrů. Samozřejmě by jim nižší úrokové sazby pomohly, ale ani toho se nedočkali. Téměř to vypadá, že si Česká národní banka dělá co chce, aby prokázala svou nezávislost, ovšem na účet průmyslu.

Další vývoj na trzích s financemi a s akciemi však ukázal, že bankéři se úplně nespletli. Koruna totiž oslabuje, i když se úrokové sazby nesnížily. Spolu s ní padají všechny měny visegrádských zemí. Zároveň se na burzách střední Evropy, tedy v Praze, Varšavě a Budapešti ukazuje, že tamní akciové trhy jsou postiženy hůře, než burzy na západě.

Zatímco západ se pomalu zotavuje z pádu akcií koncem minulého týdne, ve střední Evropě akcie posilovaly v pondělí a v úterý, ovšem od středy opět padaly a dnes skončily níž, než minulý pátek.

Například pražský akciový index PW-50 klesl proti červnu o polovinu. V našem regionu tedy ztrácejí peníze i akcie, i když se tomu centrální banka snažila zabránit tím, že nesnížila úrokové sazby.

Za tím se může skrývat vážný problém. Pád akcií zažívají všechny burzy takzvaných emerging markets, tedy zemí od Česka na východ až k Tichému oceánu s výjimkou Japonska a Koreje. Nervózní kapitalisté prostě investicím v těchto zemích nevěří. Někdy pád akcií s sebou strhne i měnu, což se pochopitelně netýká čínského jüanu a také zemí, které přijímají euro, tedy Slovinska a Slovenska.

Čechům se s jejich silnou korunou a relativně stabilním akciovým trhem dosud zdálo, že také patří mezi vyspělé země, teď ale vzniká dojem, že nás světoví investoři řadí mezi ty méně stabilní.

Důležitou charakteristiku zemí emerging markets tvoří slabá nebo málo důvěryhodná vláda, která nedokáže ovlivňovat domácí ekonomiku. Proto tam je z pohledu investorů méně bezpečné prostředí, zvláště v období krizí.

Topolánkův kabinet a centrální bankéři nechtějí zasahovat a přitom se distancují od evropských záchranných akcí. Tím může vzniknout dojem, možná nespravedlivý, že zdejší ekonomika podléhá stejným poryvům jako třeba ekonomika v Maďarsku, na Ukrajině, nebo v Turecku. Doufejme, že je tato hypotéza nepravdivá a že propad koruny i akcií neznamená propad důvěry v celou českou ekonomiku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .