Dušan Radovanovič: Chcete místo v Senátu? Kandidujte na prezidenta!
Také letošní senátní volby přinesly několik zajímavých informací o stavu české politiky.
Vedle zprávy o vzkříšení ODS a zjištění, že hnutí ANO „prostě Senát neumí“, zaujal také suverénní způsob, jakým uspěli všichni tři exprezidentští kandidáti.
Jakub Černý: Volby zastavily chystaný pokus vlády o ovládnutí Senátu pomocí změn volebních pravidel
Česká vláda se teď po senátních volbách vzdálila své naději, že změní způsob voleb senátorů tak, aby jí více vyhovoval. K podobným změnám totiž potřebuje i Senát, kde však vládní koalice oslabila a kde tedy ani společně s SPD nedrží většinu.
Jiří Drahoš, Pavel Fischer i Marek Hilšer si vybrali pro kandidaturu Prahu a všichni velmi výrazně uspěli už v prvním kole – byť z něj postoupil přímo jen Jiří Drahoš. V druhém kole již nenechali zbývající dva pánové nikoho na pochybách, a suverénně porazili své pirátské protikandidáty – Libora Michálka a Evu Tylovou, když oba získali téměř 80 procent hlasů.
Klíčovou úlohu v jejich úspěchu sehrála bezesporu jedna jediná událost – prezidentské volby. Je pravdou, že bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš už trochu známější byl, ale jména Pavla Fischera a Marka Hilšera znal z širší veřejnosti jen málokdo. Několikaměsíční pozornost médií a téměř neomezená možnost hovořit k lidem, ale nakonec vykonaly svoje.
Přestože se nikomu z nich nepodařilo Miloše Zemana porazit, zaujali veřejnost během kampaně natolik, že nakonec každý zaznamenal velmi slušný výsledek v podobě stovek tisíc hlasů. Z jejich povolebních vyjádření bylo jasné, že si svou odpovědnost uvědomují. Jednohlasně slibovali, že se z politiky nestáhnou a budou se pokoušet o proměnu společnosti i nadále.
Pirátská bašta padla
Taková proměna mohla mít samozřejmě různé podoby. Poražení kandidáti mohli založit vlastní stranu či hnutí (třeba alespoň na komunální úrovni), angažovat se se svojí autoritou v konkrétních kauzách, či vstoupit do nějaké z existujících stran.
Ondřej Konrád: Hledá se čtvrtý do mariáše ústavních činitelů
Jaký klub si vyberou nově zvolení nestraničtí senátoři, uvidíme zakrátko, nejsilnější uskupení v horní komoře by pak mohli mít buď Starostové a nezávislí nebo občanští demokraté.
Nakonec se ale tři ze čtyř (s výjimkou Michala Horáčka) rozhodli pro cestu nejpohodlnější – nechat se zvolit do Senátu. Aniž bych chtěl podceňovat úlohu Senátu, který skutečně může být alespoň v některých situacích dobrou pojistkou udržení ústavnosti, je poněkud zklamáním, že se nikdo z nich neodhodlal k nějakému ambicióznějšímu politickému angažmá.
Uvidíme, co bude tento vývoj znamenat pro budoucnost. Ukázalo se totiž, že kandidatura na prezidenta může být skvělým způsobem, jak si s malými náklady posílit osobní značku, stát se politickou celebritou.
Příští prezidentské volby tak s největší pravděpodobností můžeme očekávat nával kandidátů, jejichž skutečnou ambicí nebude stát se prezidentem, ale připravit si podhoubí pro zisk nějaké lukrativní pozice do budoucna. Politická ambice se může velmi snadno proměnit spíše v podnikatelský záměr.
Jiří Pehe: Tyto senátní volby jako líheň prezidentských kandidátů
Právě skončené senátní volby byly výjimečné i tím, že v nich uspělo několik silných osobností, které možná v uvidíme v příští prezidentské volbě.
Do jisté míry je tak pochopitelná frustrace, jakou museli pociťovat senátní protivníci těchto prezidentských superkandidátů. Ukázkovým příkladem je poražený pirátský senátor Libor Michálek, který bezpochyby odvedl v Senátu velký kus prospěšné práce.
Mimo jiné ho třeba ocenila Rekonstrukce státu za nejaktivnější boj proti korupci ze všech senátorů. Nyní ho porazil kandidát, jehož hlavní politickou kompetencí - s trochou nadsázky řečeno - je neúspěšná kandidatura na prezidenta.
A frustrace ze senátora Michálka skutečně cítit byla. Už po prvním kole, které dost jasně naznačilo, že bude na Praze 2 tahat za kratší konec provazu, se zesměšnil výzvou k odstoupení svého konkurenta.
Jan Klesla: Jak se stát senátorem? Zkuste prezidenta a Prahu
Politický marketing se na Západě už desítky let považuje za slušné řemeslo a navíc samozřejmě velmi dobře placené.
Chabě argumentoval tím, že na prezidenta mohl Hilšer kandidovat i kvůli jeho podpisu, a nyní by mu prý měl podporu vrátit. Korunu všemu nasadil Michálek po volbách, kdy se nechal pro iRozhlas slyšet, že se některé voličky rozhodují ne podle odvedené práce, ale jen podle vizáže kandidátů.
Senátní volby tak přinášejí ještě jednu zajímavou zkušenost. Bylo to poprvé, kdy Piráti – kteří dosud jen získávali nové mandáty – o nějaký mandát přišli. Mladá strana, prezentující se jako čerstvý vítr, nyní poprvé musela post hájit proti tváři ještě novější. Pirátská bašta padla a jejich kandidát prohru v médiích příliš neunesl.
Bude zajímavé sledovat, jak dokáží Piráti zvládat další neúspěchy, které někdy zákonitě přijdou. Pokud chtějí být trvalou silou na českém politickém kolbišti, budou se muset naučit přijímat i jakkoli kruté porážky s nonšalancí. Protože fňukáním a osočováním voličů se jejich sympatie získávají skutečně těžko.
Související
-
Alena Zemančíková: Druhé kolo prohry
Ani v komunálních volbách nebylo úplně zřejmé, o co vlastně nově se nadechnuvší ODS v místní politice jde, tedy kromě porážky ČSSD a ANO.
-
Jiří Leschtina: Před čím to vlastně Andrej Babiš utekl?
„Dopadli jsme mizerně, ale upřímně to pro mě není nic nečekaného,“ reagoval Andrej Babiš na výsledek hnutí ANO v senátních volbách.
-
Jindřich Šídlo: Bělobrádek lidovce zachránil. A odchází jako klidná síla
Když lidovci, kteří půl roku předtím vypadli ze Sněmovny, zvolili v roce 2010 předsedou Pavla Bělobrádka, napsal jsem na Facebook, že si zvolili Daniela Landu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.