Důchody před soudem

Jenže inkoust na výroku Ústavního soudu ani nestačil oschnout, a politici už přišli na to, jak to udělat, aby se ústavní vlk nažral a předvolební koza jim zůstala celá. Soudci v Brně mohou stokrát dojít k závěru, že je dosavadní výpočet penzí podle rovnostářského principu, kdy lidé s vyšším příjmem musejí platit do důchodového systému podle svého platu, ale na stará kolena z něj dostanou na procenta podstatně míň než ostatní, neudržitelně nespravedlivý, protože nutí prakticky všechny, kteří vydělávají na deset a půl tisíce měsíčně, aby svými odvody do důchodového pojištění dotovali státní důchodovou politiku ze svého.

Kdepak, na politickou scénu nevyzrají. Ta už ví, jak to narafičit, aby všechno zůstalo pěkně při starém: důchodové pojištění se prostě přejmenuje. I člen tzv. Bezděkovy komise Michal Frankl, který se podílí na vypracování návrhu na důchodovou reformu, HN potvrdil, že v takovém případě by se opravdu nic měnit nemuselo. Jenom by se přiznalo to, k čemu se poměry v ČR už stejně blíží: že odvody na důchody nejsou odvody ale důchodová daň. A důchody nejsou důchody ale cosi jako sociální dávky. Daně platí každý podle výše příjmu, aniž by za to očekával adekvátní veřejnou službu.
V reálu by to znamenalo, že kdybychom odvody na důchody převedli do daňové terminologie, pak nízkopříjmové skupiny mají nulovou a někdy i zápornou daň, zato středněpříjmové 70 procent a vysokopříjmové jsou zdaněny 90ti procenty. Ovšem s tím důsledkem, že zatímco méně zdanění dostanou asi 44 procent svého příjmu, dělá to u lidí s vyšším platem na procenta podstatně méně.

Teoreticky je tu ovšem pořád ještě druhá možnost. Totiž, že politici vezmou verdikt ÚS jako poslední kapku, aby důchodový systém od základu zreformovali. Tak, jak je k tomu v posledních letech kvůli stárnutí populace naléhavě nabádá snad každá mezinárodní instituce, která si hospodářství ČR vezme pod lupu. Jak to udělat, na to existují ve světě příklady. V zemích, kde je tzv. minimální důchod, jako je například Británie, nebo kde jsou zastropované odvody do důchodového pojištění na maximálně dvojnásobku průměrné mzdy, jsou rozvinuté další pilíře důchodového pojištění. Kromě například podnikové renty, přes pojištění v různých profesních svazech, až po soukromé penzijní fondy, podporované – a kontrolované-státem. Takový další pilíř měl už dávno vzniknout i tady. Plánuje se to od poloviny 90. let. Místo něj máme jen odlesk těchto konceptů, totiž nepovinné penzijní připojištění, které málokoho animuje k měsíčním úsporám nad částku nutnou k vyčerpání státního příspěvku. Problémem je i to, že se odkládá reforma penzijních fondů jako takových. V nich je třeba oddělit majetek klientů a akcionářů fondů tak, aby se jejich hospodaření stalo transparentní.

K tomu všemu by teď, když ÚS zrušil dosavadní výpočet důchodů s platností od září příštího roku, mohli být politici dotlačeni. Bohužel, pravděpodobnější je, že se rozsudek budou snažit vytunelovat. Jako to už zkoušeli jednou, při deregulaci nájemného. I tam šlo o podobný princip: totiž o to, aby soukromé osoby- v tomto případě majitelé domů- nemusely nedobrovolně dotovat sociální politiku státu. Opravdu spravedlivá sociální politika má přece k dispozici i jiné nástroje než jen rovnostářskou demagogii. A opravdu odpovědní politici je musí umět najít. Od toho je platíme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.