Duch Cyrila a Metoděje opět na Velehradě
I přes nepřízeň počasí i okolností oslavil Velehrad a s ním i Česká republika svůj církevní a státní svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Přespříští rok už tomu bude tisíc a sto padesát let, co přišli na Moravu. Oslav by se měl zúčastnit papež Benedikt XVI., a tak se zintenzívnily práce na opravě baziliky i klášterního nádvoří.
To způsobilo poněkud rozbahněnou velehradskou půdu, která ale neodradila čtyři desítky tisíc poutníků, aby dorazili na tradiční Dny lidí dobré vůle, tedy zejména koncert a poutní mši svatou pod širým nebem, kterou sloužil moravský arcibiskup Graubner za přítomnosti biskupů a hostů ze zahraničí, mezi kterými opět zaujal svým pozdravem ze Slovenska, také si připomínajícího věrozvěsty, historicky nejmladší trnavský arcibiskup Róbert Bezák.
Velehradské dny tak dávají možnost si připomenout evropské kořeny našich národů i to, co je spojuje. Možná je paradoxní, že slovanští věrozvěstové kdysi potvrdili příslušnosti slovanských národů k vyspělému západu, byť přišli z východu, v době, kdy ještě církev nebyla rozdělena. Přesto jde o důležitou symbolickou spojnici, kterou na Velehradě potvrzuje tradiční odpolední řeckokatolická mše podle východního obřadu.
Ne nadarmo jsou symbolem Dnů lidí dobré vůle podané ruce. A úvodní píseň zahajovacího koncertu zůstává i proto stejná, je to velkomoravský chorál ve staroslověnštině, který uprostřed klášterního nádvoří, pod bazilikou a mezi vzdálenými buchlovskými kopci zní téměř magicky. Jiří Pavlica a Hradišťan, kteří ho před časem natočili a pokaždé interpretují, přivedli v rámci spojování žánrů také hosta až z Afriky, Sola Kabaka z Burkiny Fasso.
Také další zahraniční host, John Michael Talbot ze Spojených států, dal možnost shromáždění poutníků přemýšlet o různých přístupech ke katolické tradici. Zpěvák je uznávaným autorem duchovních písní, které svérázně interpretuje. Po skončení rozhlasového a televizního přenosu jich několik přidal a vyzval přítomné, aby se chytili za ruce a zvedli je do výšky. Pak vyzval arcibiskupa Graubnera, aby k němu přišel na podium a všem požehnal. Bylo to něco velmi působivého, ale v našem prostoru spíše nevídaného a ne všichni na místě to správně pochopili a přijali. Americká tradice si ale v konkurenci s jinými církvemi zkrátka žádá trochu show a pohled na některé české politiky, jak se drží za ruce, stál za to.
A druhým nepřehlédnutelným momentem letošního Velehradu byla homilie brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho při sváteční mši, kdy nám připomněl poselství staré cyrilometodějské písně, ve které se Moravané hlásí k dědictví otců. To se podle biskupa dotýká i těch, kteří se za věřící nepovažují. Hodnoty tohoto dědictví jsou kořeny, ze kterých vyrůstala Evropa nejen po stránce náboženské, ale i sociální, kulturní a právní.
„Jde o bohatství, které může přinášet naší společnosti i osobně každému z nás více užitku, než si myslíme. A my všichni bez rozdílu máme toto dědictví společně nejen opatrovat a rozvíjet, ale především z něho žít.“
Tolik biskup Cikrle, který narážel i na méně známou skutečnost, že kromě Písma, víry a vzdělanosti, dali věrozvěstové slovanským národům i první moderní zákoník.
Je dobře, že každoroční Velehrad i toto každým rokem spontánně připomíná.
