Drama jménem Hwang

Jak se rodí hvězda

Kdyby dnes žil Shakespeare, přibyla by k Hamletovi či Macbethovi i tragédie s názvem "Hwang - vědec korejský". Příběh jihokorejského profesora Woo-suk Hwanga má všechny ingredience správného dramatu - vzestup i střemhlavý pád hlavního protagonisty provázený intrikami, bezprávím a zradou.

Profesor ze Soulské národní university patří k předním odborníkům v oboru biotechnologií. Jeho laboratoř proslula tvrdým pracovním nasazením "25 hodin denně osm dní v týdnu" a zručnými a chytrými vědci. Výsledky, které z týmu "padaly", budily respekt. Klony skotu i prasat, řada objevů z oboru embryologie, nekonečná řada inovací technik nezbytných pro oplození in vitro nebo klonování hospodářských zvířat. Hwangův tým významně přispěl k vytvoření skotu, který je odolný vůči "nemoci šílených krav".

Hvězdu první velikosti udělaly z Hwanga až dvě práce zveřejněné v prestižním vědeckém časopisu Science v letech 2004 a 2005. Ty totiž otevíraly cestu k medicínskému oboru označovanému obvykle jako terapeutické nebo také léčebné klonování. Jeho cílem není vyrobit v laboratoři klon člověka. Léčebné klonování slouží k produkci buněk, jež lze využít k léčbě závažných onemocnění, s nimiž si současná medicína neumí poradit.

Postup si můžeme demonstrovat na hypotetickém příkladu pacienta XY. Právě dostal infarkt a lékaři bojují o jeho život. I když se mu srdce zhojí, zbude na poškozeném místě vazivová jizva, která nedovolí srdci pracovat tak, jak by mělo. Hwang sliboval pacientovi XY a mnoha dalším lepší osud. Lékaři odeberou panu XY obyčejnou tělní buňku, třeba z pokožky nebo sliznice úst. Z ní vytvoří lidský zárodek tím, že ji spojí s lidským vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Embryo tvořené jen pár desítkami buněk v laboratorních podmínkách promění v masu tzv. embryonálních kmenových buněk. Tyto buňky se v laboratoři čile množí a za vhodných podmínek se proměňují na kterýkoli z 230 typů buněk lidského těla. U buněk pana XY dodají lékaři do živného roztoku potřebné ingredience a embryonální kmenové buňky se promění na buňky srdeční svaloviny. Těmi mu pak "opraví" srdce poškozené infarktem. Imunitní systém pacienta XY se proti takové "správce" nebouří. Nedostává cizí ale své vlastní buňky "přeškolené" z role kůže do nové "profese". Podobně by mohli lékaři pěstovat v laboratoři nové neurony pacientům s Parkinsonovou chorobou nebo nové buňky produkující inzulín pro diabetiky.

Naplnit tuto vizi se pokoušeli mnozí. Naráželi však na nepřekonatelné obtíže už v samém počátku. Nikdo nevytvořil ani životaschopné embryo. Zlom avizovala práce Hwangova týmu zveřejněná v únoru roku 2004. Hwang v ní dokazoval, že terapeutické klonování je v principu možné. Popsal tvorbu embryí z lidských tělních buněk a z jednoho embrya se mu dokonce podařilo vypěstovat embryonální kmenové buňky. Účinnost Hwangovy metody byla sice nízká, ale to Hwang vyřešil v pokusech zveřejněných v květnu roku 2005. Vytvořil při nich embryonální kmenové buňky "na míru" jedenácti lidem postiženým nejrůznějšími chorobami, od poruchy imunitního systému po ochrnutí v důsledku poranění míchy. Nezdarem skončila tvorba buněk "na míru" jen ve dvou případech. Taková účinnost už otevírala terapeutickému klonování cestičky k praktickému využití.

Logo|foto:Český rozhlas

Vajíčka od nedobrovolných dobrovolnic

Odborníci přičítali Hwangův úspěch na vrub zdroji kvalitních lidských vajíček. Jeho konkurenti se museli spokojit s vajíčky z klinik pro léčbu neplodnosti. Jejich dárkyněmi byly ženy s reprodukčními poruchami, a vajíčka proto s vysokou pravděpodobností nesla určité defekty. Ty nejsou pro vytvořený zárodek tím nejlepším vkladem. Hwang měl dostatek "zdravých" vajíček od dobrovolných a bezplatných dárkyň, jež žádnými zdravotními problémy netrpěly.

Na přelomu července a srpna 2005 ještě ohlásil Hwang narození klonu psa. Pak už následoval střemhlavý pád z vědeckého piedestalu do hlubin zatracení. Odstartoval jej Hwangův americký spolupracovník Gerald Schatten z University of Pittsburg, který byl podepsán pod článkem z roku 2005 a vystupoval i jako spoluautor článku popisujícího vytvoření klonu psa. Schatten vyjádřil pochyby o etických aspektech postupu, jakým Hwang získával pro pokusy lidská vajíčka, a veřejně se od korejského profesora distancoval.

"S profesorem Hwangem jsem přerušil všechny styky," uvedl Schatten v tiskovém prohlášení, v kterém však nepředložil jediný důkaz o Hwangových pochybeních. Jeho odsuzující prohlášení přišlo jako blesk z čistého nebe ve chvíli, kdy Korea s velkou pompou spouštěla projekt mezinárodního konsorcia Word Stem Cell Hub. Na výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk v něm měly v nově založených laboratořích v Soulu, Londýně a San Francisku spolupracovat týmy z Ameriky, Evropy a Asie. Schatten byl považován za horkého kandidáta na ředitele londýnské pobočky.

Americký biolog však zjevně dobře věděl, co dělá. V jeho pittsburghské laboratoři pracovalo hned několik bývalých členů Hwangova týmu a díky nim měl čerstvé zprávy o "cvrkotu" v Soulu. A ty nevěstily nic dobrého. Z nedovoleného obchodu s lidskými vajíčky byl obviněn Sung Il-Roh vedoucí soulské kliniky MizMedi, jež dodávala "materiál" i Hwangovi.

Vyšetřování odhalilo, že "dobrovolné a bezplatné" Hwangovy dárkyně dostávaly za vajíčka sumu 1 400 dolarů. To nebyl zločin, protože v době Hwangových experimentů ještě neplatil v Koreji zákon, který "nákup" vajíček zakazoval. Bylo však jasné, že Hwang o podmínkách získávání vajíček lhal. Ještě závažnější bylo odhalení, že vajíčka darovaly i dvě členky Hwangova týmu. O dobrovolnosti jejich dárcovství panují pochyby. Jeden z členů Hwangova týmu nedávno v televizním interview tvrdil, že ženy byly k dárcovství brutálně nuceny. Hwang je prý osobně doprovodil až na kliniku MizMedi, aby si svůj "dobrovolný" akt cestou nerozmyslely.

"Jedna studentka omylem zničila vajíčka připravená k pokusu. Hwang ji pak nutil, aby nahradila vzniklou škodu darováním vlastních vajíček," vypověděl korejský vědec, jehož totožnost televize tají. "Dívka řekla profesoru Hwangovi, že se zákroku nepodrobí a ten se rozčílil. ´Proč ne?!´ křičel na ni. Byla vyděšená a jen ze strachu šla a vajíčka si nechala odebrat. Když přišla po celé proceduře do laboratoře, usedla k mikroskopu a prováděla experimenty s vajíčky, které sama před pár hodinami darovala."

Je to pravda? Je to pomluva, jakých se po pádu celebrity vyrojí vždy mraky? K Hwangovi se otočili zády mnozí z těch, kteří se ještě nedávno vyhřívali na výsluní jeho slávy, například Gerald Schatten nebo Sung Il-Roh. Na druhé straně se však množí zprávy, které dokládají, že ve Hwangově týmu vládly - mírně řečeno - hodně nestandardní poměry.

Čekání na nový průlom

Soulská národní universita nemohla podobné zvěsti ignorovat a ustanovila vyšetřovací komisi, která dostala za úkol podívat se dění ve Hwangově laboratoři pod pokličku. Krok university byl nevyhnutelný i proto, že na vědeckých internetových chatech kolovaly informace, podle kterých je v laboratoři národního hrdiny zvěčněného na korejských poštovních známkách "cosi shnilého".

"Kolik zfalšovaných fotek najdete ve Hwangově článku v Science?" ptal se jeden z chatařů. "Já jsem našel dva, ale určitě jich tam je víc." Pochyby kolovaly i výsledcích testů DNA, které měly stvrzovat pravost získaných embryonálních kmenových buněk. Nad Hwangem se vznášela hrozba obvinění z vědeckého podvodu.

Vyšetřovací komise ukončila práci 10. ledna 2005, kdy její předseda Chung Myun-hee na tiskové konferenci ohlásil výsledky šetření. Ze tří průlomových prací, které Hwangův tým publikoval v posledních dvou letech, není pochyb jen o jedné. První klon psa Snuppy vznikl opravdu klonováním z buněk afghánského chrta Taie. Obě práce z oboru léčebného klonování jsou podvod.

Hwang sice vytvořil z lidských buněk klonováním embrya, ale ani jedno nedokázal proměnit na embryonální kmenové buňky. Buňky, které se objevily na fotografiích v článcích v Science, získal z embryí vytvořených oplozením ve zkumavce. Z takových embryí nelze vytvořit "buňky na míru" konkrétním pacientům.

Věda dostala tvrdou lekci a bere si z ní poučení. Podobné průlomové publikace budou napříště posuzovány mnohem přísněji a důkladněji. Daleko větší důraz bude kladen na etickou stránku výzkumu.

Také nitky lidských osudů hlavních aktérů se v nejbližší době asi notně zauzlí. Sung Il-Roha čeká soud za kšefty s lidskými vajíčky. Hwangův dům už prohledala policie a prokurátor na něj zřejmě podá žalobu za "neadekvátní využití" prostředků, jež dostal na výzkum. Šlo o impozantní částky. Stát mu přispěl ročně sumou 3,5 milionu dolarů. K tomu dostával jeho tým i sponzorské dary od nejrůznějších institucí a firem. Například jedna ocelárna poskytla Hwangovi 1,5 milionu dolarů.

Hwang přijde o všechny výhody, například o volné lety první třídou s korejskými aeroliniemi. Už dříve odstoupil ze všech funkcí a nyní jej zřejmě z profesorského místa vyhodí i universita. Nelze vyloučit, že příštích deset let stráví ve vězení.

Pokud je spravedlnost opravdu slepá a měří všem stejným metrem, neměli by bez újmy na vědecké cti a renomé vyváznout ani Hwangovi američtí spolupracovníci - spoluautor zfalšované studie z roku 2005 Gerald Schatten a spoluautor studie z roku 2004 Jose Cibelli. Ti se zjevně nechali napsat pod články, ke kterým nepřispěli jediným experimentem. Jen se "vezli" s Hwangem a dodávali jeho týmu mezinárodní statut. To je ve vědě velmi vážný hřích. Schatten se zkusil zachránit tím, že "za pět minut dvanáct" na Hwanga zaútočil, ale to mu v očích vědecké veřejnosti image příliš nevylepšilo. Spíš naopak. A co aktér ze všech nejdůležitější - biomedicínský obor terapeutického klonování? To se vrátilo před rok 2004, do časů, kdy řada vědců pochybovala, že lze z lidské tělní buňky vytvořit klonováním životaschopné embryo a že je tedy terapeutické klonování za současného stavu poznání vůbec možné. Znovu si musíme připomenout fakt, na který se v dobách největší Hwangovy slávy ochotně zapomínalo. Zatím se nikomu nepodařilo vytvořit z tělní buňky klon opice. Paradoxně to byl právě Gerald Schatten a jeho americký tým, kdo zjistil, že na vině můžou být zvláštnosti vajíček primátů, které při stávajících postupech klonování ztrácejí některé životně důležité molekuly. Tento fenomén by mohl představovat závažnou překážku i pro léčebné klonování.

Přesto je předčasné celý obor terapeutického klonování odepisovat. Když si představíme, kolik bolesti a utrpení by mohl tento léčebný postup zažehnat, nezbývá než doufat, že se už brzy dočkáme skutečného průlomu, o kterém nebude nejmenších pochyb.