Doživotí pro vrahy

27. duben 2004

O případu manželů Stodolových se toho řeklo a napsalo tolik, že skoro není co dodat. Včerejší rozhodnutí královéhradeckého soudu poslat vrahy za mříže na zbytek života mělo být tečkou za tím, abychom se už na tyto lidské zrůdy nikdy nemuseli dívat ve zprávách. Odsouzení se ale proti trestu odvolali, takže se případem bude zabývat Nejvyšší soud a zpravodajství o příběhu, ke kterému už není co nového říct, bude pokračovat.

Důvodem odvolání není tvrzení o nevině. K promyšleně naplánovaným a brutálně provedeným vraždám se vrazi doznali. Odvolávají se proto, že, jak řekl jeden z obhájců, "hůř už být nemůže, rozsudek může být buď potvrzen nebo zmírněn". Obhájce Jaroslava Stodoly pak vysvětlil, že jeho klient "uvažoval s výjimečným trestem, nikoli s doživotím, protože jeho doznání vedlo ke stoprocentnímu objasnění celé věci". Takové vysvětlení má asi právní logiku, ale z morálního hlediska je obludné. Lidé, kteří svazují staré lidi, mučí je, aby zjistili, kde mají peníze, a pak je zezadu zákeřně usmrcují, mají za to, že se jednou mohou vrátit mezi nás, na svobodu, jelikož upřímně popsali, co udělali.

Stoprocentní objasnění věci, přičemž věcí je míněna loupežná vražda bezmocných starců, mělo podle vrahů obměkčit soud. Že se tak nestalo, je překvapuje a rozsudek považují za nepřiměřený. Navíc když prohlásili, že je vraždy mrzí, respektive jich litují, a celý život je prý budou pronásledovat a trápit. Jestliže ale ničeho nelitovali po první vraždě, ani po druhé či po osmé, pak se zdá, že to, čeho litují, je dopadení, nikoli krutě zmařené životy. Odvolání manželů Stodolových ukazuje, že nepochopili, čeho se dopustili, a právě tím jsou nebezpeční. My si pak musíme připomenout, že nikoli kvůli bestiím, jako jsou oni, ale kvůli sobě jsme zrušili trest smrti.

autor: iho
Spustit audio