Doslova šibeniční humor vědců

22. červenec 2009

Jako začarovaný kruh vidí předseda Akademie věd Jiří Drahoš záměr státu snížit v příštích letech - a to dost ostře - financování této instituce. Už totiž v letech 2011 nebo 12 by Akademie mohla přijít o asi padesát procent financí z rozpočtu, což by podle předsedy vedlo k odchodu řady pracovníků a Akademie by tak ztratila důležité experty, na jejichž výzkumy získává v dané chvíli druhou polovinu veškerých provozních peněz - totiž z grantů, přes Evropskou unii, případně z licencí.

Připomeňme, že částka ze státního rozpočtu se pohybuje kolem pěti miliard korun. Pokud by se taková vize naplnila, pak by nyní se množící výroky o likvidaci Akademie dostaly takřka reálný obsah a člověk by mohl začít věřit také teoriím o jakémsi "proti akademickém spiknutí". Za ním, pokud by skutečně existovalo, by mohly být zájmy jiných vědeckých či výzkumných center, které jsou dnes jak při vysokých školách, tak pod některými ministerstvy a také v samotném průmyslu.

Odborníci ovšem říkají, že ministerstvy zřizovaná pracoviště zatím viditelné výsledky vlastně nevykazují a průmysl - příkladem může být automobilka Škoda - je v rukou zahraničních koncernů a ty výzkum provádějí doma. Nejvážnějšími konkurenty Akademie jsou tedy vědecké kabinety vysokých škol, přičemž například Vládní rada pro vědu a výzkum některé z nich hodnotí vysoko. Ale ona konkurenceschopnost se týká údajně hlavně tradičních universit, kdežto mladé regionální taková kritéria nenaplňují. Jinými slovy - Akademie věd dávno není monopolní, ale aspoň na prvý pohled to také nevypadá, že bychom si mohli dovolit ji skutečně zlikvidovat. A vládní rada takový výklad odmítá.

Pro člověka mimo vědecké kruhy je dost obtížné se v problematice orientovat a pokud se snaží tázat, dostává - vcelku nepřekvapivě - dost protichůdné odpovědi. Víceméně podle toho, kam patří jednotliví tázaní, zda mezi akademiky, nebo experty z jiných institucí.

Podporou vědy a výzkumu se zaříkávaly různé minulé vlády, ale jakoby nadšení politiků pro výzkum nyní ochládalo, jistě také pod vlivem ekonomické reality. Akademie věd, kolos se spoustou ústavů a pracovišť (podle předsedy Drahoše v ní či pro ni pracuje asi šest tisíc lidí), se přitom může zdát ne tak výkonná. Přičemž ona výkonnost je sama o sobě často těžko měřitelná. Pokud se nějakému týmu podaří cosi vlastně hmatatelného, jako jsou například nové účinné léky, pak asi není o čem hovořit. Ale pracoviště méně nápadné, řekněme lingvistické a podobně, mohou těžko vzbudit respekt jako vynálezy farmatik k léčbě onemocnění HIV/ AIDS. Mimochodem, právě ty z rukou profesora Holého vzniky na půdě Akademie. Námitka, že vědci jeho formátu by v případě nějakého kolapsu Akademie mohli pracovat i někde jinde, například při Universitě Karlově, jistě platí, ale zároveň nic neznamená.

Momentální debata o financích na vědu a výzkum má vcelku očekávaný průběh - vědci říkají, že úřednici nemohou do problematiky jasně vidět a upozorňují na řadu specifik bádání, které se některých případech může zdát jako cesta slepou uličkou a třeba až po dlouhých letech začne přinášet výsledky. To vše je jistě pravda a příkladů z minulosti lze uvádět mnoho. K tomu, jakým způsobem výzkum financovat, to říká vlastně poměrně málo. A pocit, že si někteří výzkumníci hájí vysloveně to "své", je také těžko odvrátit.

Včerejší happening, při kterém byla z okna jedné budovy Akademie v Praze pověšena na oprátce figurína představující českého vědce prokázal, že výzkumníci mají smysl pro šibeniční humor. Pokud se postoj vlády nezmění, a zatím na to mnoho neukazuje, lze čekat, že u tohoto protestu nezůstane. Veřejnost bude ovšem spíš jen laicky přihlížet. Její značná část si jistě myslí, že věda a výzkum jsou důležité a stát o ně má pečovat. Ale zda je lépe je v budoucnu postupně přenášet mimo Akademii věd, to asi těžko posoudí. Jelikož nakonec půjde o rozhodnutí politické, budou se právě politikové muset prát odborníků a třeba se také rozhlédnout, jaké mají zkušenosti velikostí srovnatelné evropské země. Pokud ovšem k něčemu takovému dojde, pak skoro jistě až po volbách.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio