Doležal nebo Doležel...

Tak daleko ale ještě nejsme.
Nejnovějším operačním módem v předvolebních dělostřeleckých přípravách se zdá být - z pohledu hlavních rivalů, tedy sociální demokracie a občanských demokratů - otázka, kdo má (obrazně řečeno) větší máslo na hlavě: zda je to pan Doležel či pan Doležal?

Pan Doležel je ten pán, jehož jméno se objevuje v souvislosti s možnou korupcí při operacích kolem prodeje Unipetrolu. Bylť svého času vysokým vládním úředníkem a exceloval v mnoha televizních pořadech, které zveřejňovaly jeho tajnosnubné, leč čitelné jednání při dohadování schůzek (a finančního vyrovnání za jejich zprostředkování) při tzv. "privatizaci Unipetrolu". To, co mohly vidět zástupy televizních diváků přinejmenším zavánělo korupčním chováním a jednáním. Kauza "Unipetrol" je zatím nedořešena, podobně jako řada jiných kauz, ve kterých účinkují postavy z nejvyšších pater politiky.

Pan poslanec Vladimír Doležal je smutným hrdinou novější kauzy, kterou však, na rozdíl od aféry Unipetrolu, kterou veřejnosti jako první předložila média, předala obecenstvu sama policie. Ta pana poslance, na základě vlastního šetření, podezírá z organizování korupce v souvislosti s údajnou tzv. "pomocí" podnikatelům při vyřizování jejich záležitostí, ovlivnitelných však státními úředníky, tentokrát na jedné z pražských radnic. Česky: pana Doležala policie podezírá, že nabízel za téměř milión jaksi zařídit hezkou pěknou českou "tlačenku" na jedné radnici.

Nejhorší na obou případech je samozřejmě jejich naprostá uvěřitelnost. Předem se omlouvám, ale nyní budu muset trochu žonglovat s kondicionály... Kdyby bába měla fousy - byl by to asi dědek, já vím...

Ale - kdyby v téhle zemi nebylo tolik korupční prostředí, nemusela by veřejnost pozorovat, jak se poměrně vysoko postavení činitelé ztrapňují vytáčkami. Kdyby v téhle zemi nebylo tolik korupční prostředí, nemuseli by se politici vytáčet z případných podezření, že se nechávají uplácet.

Kdyby se politici nechtěli nechat vystavovat takovým podezřením, a kdyby skutečně chtěli něco udělat s tím tolik korupčním prostředím, jistě by našli způsob, jak přijmout odpovídající, pravdaže transparentní pravidla v těch oblastech, které ke korupci nyní jakoby přímo vybízejí.

Kdyby tu byla jasná pravidla, zprůhledňující všechna možná úřední jednání (a ať mi nikdo neříká, že to nejde, když jsou na světě země, kde to jde, že?), a kdyby tu byla například přesná (bezvytáčková a právně neděravá) pravidla například na průběh celého procesu všech možných výběrových řízení, těžko by se příslušní činitelé dostávali do situací, které opravňují všechny ostatní přihlížející k podezřením, že při těchto úředních manévrech dochází ke korupčnímu jednání.

Pokračuji v oblasti způsobu podmiňovacího:
Kdyby tahle země udělala, díky svým osvíceným zákonodárcům, čestným politikům a nezávislým soudům, za posledních šestnáct let nějaký podstatný pokrok na cestě k demokracii a k ozdravění (dříve se říkávalo "transformaci") společnosti, nežili bychom nyní v paskvilu, který se sice navenek vykazuje různými formálními znaky demokratického zřízení, avšak vnitřně pulsuje pěkně postaru, po bolševicku. A to se všemi těmi morálními poklesky, které se tak hezky samovolně zažíraly pod kůži celých čtyřicet let komunistické totality. Včetně samovolné a mnohdy vlastně tolerované arogance moci, pěkně odshora dolů se projevující na všech úrovních výkonné státní moci a správy. Včetně účelových alibismů a já-na-bráchismů, jež jsou pěstovány nejen napříč politickým spektrem, leč i křižmo mezi parlamentními partajemi.

Takže - otázka nezní, kdo je větší padouch? Jestli Petr nebo Pavel? Otázka zní, kdy už konečně někdo něco udělá pro odstranění příčin té zatracené korupce? To si - napříč i křižmo společností - neumíme ty prachy vydělat nějak normálněji?