Dokonalé spojenectví pečlivců s lajdáky

Nejen lidé, ale i živočichové často nepodávají ten nejlepší výkon. Na první pohled se zdá, že nevýkonní jedinci by neměli před přírodním výběrem obstát. Nejnovější výzkum života včel ale ukázal, že nejlepší výsledky přináší kompromis.

Včelí dělnice postupují při hledání květů dvěma zcela odlišnými strategiemi. Některé dělnice postupují systematicky květ od květu. Než se pokusí sát nektar, pečlivě květ prozkoumají. S květem, který je bez nektaru, pak neztrácejí čas. Další včely volí odlišnou strategii. Létají z květu na květ, jejich průzkumem se nezdržují a pokoušejí se načerpat nektar z každého.
James Burns z CNRS ve francouzském Gif sur Yvette a Adrian Dryer z australské Monashovy univerzity pustili včely obou pracovních stylů na "louku", kde se v umělých květech skrýval buď sladký roztok nebo čistá voda, a sledovali, jak si včelí dělnice povedou. Pokud byl poměr plných a prázdných květů vyrovnaný, dosahovaly lepších výsledků při snášce nektaru "lajdácké" včely. Čas ušetřený tím, že květy blíže nezkoumaly, věnovaly návštěvám dalších květů. Marné pokusy o čerpání nektaru z "prázdných" květů nepředstavovaly velkou ztrátu času, protože "plných" květů bylo dost. Když ale vědci vytvořili chudou "louku", kde se cukerný roztok skrýval jen v každé třetí umělé květině, slavil úspěchy pečlivý přístup. "Lajdácké" včely ztrácely příliš mnoho času zbytečnými pokusy o sání nektaru v "prázdných" květech, kdežto "pečlivé" včely se namáhaly jen tam, kde to mělo smysl. Výsledky svého bádání zveřejnili Burns a Dyer ve vědeckém časopise Current Biology.

Množství nektaru v květech na skutečné louce se může dramaticky lišit v závislosti na tom, které rostliny právě kvetou. Do poměru mezi "prázdnými" a "plnými" květy promlouvá i řada dalších faktorů. Někdy tak mohou přinášet do úlu více nektaru "lajdácké" včely a jindy zase včely "pečlivé". Pro včelstvo je proto nejlepší, když v něm žijí "lajdáci" a "pečlivci" vedle sebe.