Dokáže ODS vyhrát volby?

A jejich příklon k určitému politickému subjektu často záleží na maličkostech. Zkrátka, i když podle průzkumů stranických preferencí jsou dlouhodobým favoritem a očekávaným vítězem občanští demokraté, nemohou sedět se založenýma rukama a čekat až jim volební triumf spadne do klína. Ostatně před čtyřmi lety se mohli názorně přesvědčit, že i zdánlivě vyhraná bitva se dá prohrát. A prohrou může být tentokrát na první pohled paradoxně vítězství. Pokud bude těsné a pokud rozložení sil neumožní ODS vytvořit většinovou vládu bez podpory levice, může přijít ke slovu například menšinová vláda sociální demokracie s podporou komunistů. A právě před spoluprací těchto stan chtějí občanští demokraté v následujících týdnech varovat. Volič by se tak mohl dočkat další mobilizace. Je přitom zajímavé, že ty předcházející nezabrali a svojí agresivitou mohli odradit některé voliče. Paradoxní je v této souvislosti rovněž skutečnost, že ODS musí ve své strategii počítat i s případnou povolební spoluprací se sociálními demokraty.

Jak v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes řekl místopředseda strany Pavel Bém, varianta tzv. velké koalice je sice nepravděpodobná, ale vyloučit nelze nic. Právě v tomto kontextu tudíž určitý způsob mobilizace proti spojení sociálních demokratů s komunisty nemusí být příliš účinný. Mám na mysli nejrůznější videoklipy, které se na toto téma mají promítat. Přitom občanští demokraté mají možnost, jak případnou spolupráci ČSSD s KSČM zpochybnit. Řeč je o prosazení některých sporných právních norem ve sněmovně právě s pomocí levicové většiny. Konkrétně jde o problematický zákon o neziskových nemocnicích a o zákoník práce. Svým způsobem malá motivace některých zdravotnických zařízení k ekonomickému chování, byť ve specifickém odvětví, jakým zdravotnictví je, přinese podle všeho potřebu dalších financí a podle názorů expertů nepřispěje ke zlepšení hospodaření v tomto resortu. Zákoník práce posilující de facto postavení velkých odborových organizací na úkor zaměstnavatelů, může zase vést ke snaze obcházet tuto právní normu, což se může paradoxně promítnout do horšího postavení zaměstnanců. Zkrátka na spolupráci sociálních demokratů a komunistů lze nalézt slabiny a nemusí jít zrovna o vznik koalice, kterou navíc ČSSD opakovaně odmítá a která podle všeho po volbách opravdu nehrozí.

V této souvislosti je rovněž nepravděpodobné, že by se voliči kvůli mobilizaci rozhodli dát svůj hlas občanským místo sociálním demokratům. Strategie, kterou ODS v těchto dnech představila, s tím svým způsobem počítá. Důkazem mohou být slova místopředsedkyně strany Miroslavy Němcové. Ta při zahájení poslední fáze kampaně mimo jiné řekla, cituji: "Musíme ukázat, že jsme strana, která si uvědomuje problémy sociálně slabých, seniorů a handicapovaných," konec citátu Miroslavy Němcové. Pokud chce ODS získat více hlasů než bylo pro ni v minulých volbách obvyklé, musí se pokusit zalovit v řadách středových voličů. Problém je v tom, zda sociální tváři občanských demokratů uvěří. Jednak ji ODS nabízí jen pár týdnů před volbami. Jednak slovo sociální má ve svém názvu nejsilnější vládní strana a ta se může opírat o relativně úspěšný vývoj české ekonomiky a tím i o postupný růst životní úrovně. Zkrátka pár týdnů před volbami dominuje sice ODS žebříčkům stranických preferencí, zároveň je však ve složité situaci.

Volební výsledek totiž mohou zásadním způsobem ovlivnit lidé, kteří momentálně nejsou rozhodnuti komu dají svůj hlas, případně zda vůbec zamíří do volebních místností. A právě tyto lidi se dlouhodobě občanským demokratům nedaří v masivní míře získávat na svoji stranu. Někteří sociologové dokonce tvrdí, že pro občanské demokraty by byla možná účinnější jiná taktika. Vystupovat v kampani tak, aby neodradili pevné voličské jádro a ty nerozhodnuté moc nepobouřili. Zároveň hledat způsob, jak podpořit své případné koaliční partnery, kteří by na svoji stranu mohli přilákat více váhajících. Což by asi spíš mohlo zajistit povolební většinu a vznik koalice ODS s přirozenějšími partnery, než jakými jsou sociální demokraté.