Dohoda stará 500 milionů let

Ploštěnci rodu Paracatenula jsou několik milimetrů dlouzí „červi“ z mořského dna, kteří nemají žádný ústní otvor ani střeva. Byli objeveni na počátku 70. let minulého století a dlouhou dobu bylo záhadou, jak vlastně přijímají potravu. Pozdější výzkum odhalil, že těla ploštěnců jsou plná chemoautotrofních symbiotických bakterií, které získávají energii ze sirných sloučenin a svým hostitelům poskytují živiny.

Symbióza mnohobuněčných živočichů s bakteriemi je široce rozšířený jev. Oboustranně prospěšná dohoda, kterou s nimi uzavřeli ploštěnci Paracatenula, je však výjimečná hned v několika směrech. Většina symbiotických bakterií patří k takzvaným gama- nebo epsilonproteobakteriím. Symbionti těchto ploštěnců však spadají do významné skupiny alfaproteobakterií. K nim patří mnohé patogenní kmeny jako Escherichia coli, Salmonella nebo Vibrio způsobující choleru. Stejně tak ovšem v této skupině najdeme důležité symbionty včetně předchůdců buněčných organel mitochondrií.

Pozoruhodné také je, kolik bakterií v sobě ploštěnci vlastně mají – jak se zdá, symbionti mohou tvořit až 50 % objemu jejich těla. To je podstatně více než u všech dosud známých případů symbiózy mezi bakteriemi a živočichy. A konečně dohoda mezi ploštěnci a alfaproteobakteriemi je daleko starší – výsledky genetické analýzy naznačují, že k jejímu uzavření došlo už před půl miliardou let.

VIDEO

Zdroj: PNAS