Dobrých zpráv ze světa je málo

Ještě pár takovýchto výroků a cena ropy poletí nahoru ještě rychleji než doposud. Co to znamená? Že se budou tisíce produktů, tisíce nejrůznějších výrobků krátkodobé i dlouhodobé spotřeby stále zdražovat. Zdražování povede k omezování spotřeby a to může přivést řadu států do vážných problémů, protože státní rozpočty nebudou mít dostatečné příjmy. V Evropě je naprostá většina států závislá na vysoké spotřebě svých občanů a v neposlední řadě na jejich schopnosti se stále více zadlužovat. Dluhy občanů rostou mnohem rychleji než dluhy států. Jestliže se dnes hodně spekuluje o tom, jaké jsou příčiny stále silnějšího kurzu koruny vůči dolaru a euru, pak nabízím jedno vysvětlení: mimořádně silné zadlužování českých občanů v podobě hypoték a různých úvěrů. Na tom řada zahraničních institucí, hlavně bank, ale také český stát musí přece báječně vydělávat. U České spořitelny musí klient dokonce platit ve stavebním spoření úroky i z peněz, které si tam sám uložil, čili ze svých vlastních peněz, navíc samozřejmě úroky z peněz, které mu banka půjčila. To už je bájný Klondike, zlaté časy těch, kdo mají u nás volné pole pro hon na peněženky českých občanů, kteří si, jako v tomto případě, chtějí pořídit vlastní byt.

Vraťme se však k cenám ropy. Čím víc stoupá její cena, tím víc klesá hodnota dolaru. Je to pravděpodobně jediná možnost, jak držet americkou ekonomiku nad vodou. Připomeňme si některá fakta. Američané žijí již velmi dlouhou dobu nad poměry. Zadlužují se rozsáhle a stále více, aniž by o tom přemýšleli, patří to k samozřejmým životním zvykům. Když na začátku 19.století přijel do Ameriky francouzský myslitel Alexis de Tocqueville, aby zde nalezl odpověď na otázku, proč je demokracie v této zemi tak stabilní, napsal, že hlavně kvůli americkým zvykům a mravům. Mezi nimi bylo na prvním místě náboženství. Kdyby přijel dnes, určitě by konstatoval, že náboženství si udržuje v životě Američanů vysokou hodnotu, že je stále pevnou součástí jejich identity, ale musel by také konstatovat, že mezi přední americké zvyky patří život na dluh, což zrovna mezi náboženské zvyky nepatří. Americké banky dostávaly pro tyto obchody neomezené kredity po celém světě a když pak nastala krize na trhu z nemovitostmi, přišly banky po celém světě o miliardy, které musely odepsat. V současné době jsou americké domácnosti zadluženy celkovou částkou zhruba 14 bilionů dolarů, což je vskutku impozantní suma, přičemž každá zadlužená domácnost vydává průměrně zhruba 14 až 15% svých příjmů na splácení dluhů. To je průměr, který není nijak tragický, jak by asi mohl konstatovat každý český dlužník, na druhou stranu neustále roste počet osobních bankrotů. V důsledku tohoto vývoje se zvolna omezuje konsum, hnací motor americké, ale i každé jiné ekonomiky.

Další kapitolou je zadlužování amerického státu, které se nám, z pohledu Evropanů, nezdá příliš nebezpečné, protože věříme silné inovativní americké ekonomice. Tato důvěra je jistě oprávněná. Jenže nebezpečí existují také. Především jde o mimořádně silné zadlužování v souvislostmi s válkami v Afghánistánu a Iráku. Spojené státy vydaly od roku 2002 do roku 2008 za tyto války celkově 1 600 miliard dolarů. Právě v těchto dnech americký Senát povolil dalších 162 miliard dolarů, aby mohly být financovány další operace v těchto zemích, dokud nenastoupí do úřadu nový americký prezident, jenž případně rozhodne o nové americké politice v Iráku. Tento výdaj byl nutný, protože mezi odchodem stávajícího prezidenta a nástupem nového je období, v němž se o ničem z finančního hlediska nerozhoduje. To je také důležité pro naše domácí podporovatele protiraketové obrany, konkrétně radaru. Pokud příslušné smlouvy český parlament na podzim neschválí, nebude radar dražší za nového prezidenta, jak legračně tvrdil nedávno v jedné debatě vicepremiér Vondra, ale nebude vůbec, protože již nyní kongres uvažuje jen o menších částkách na celý tento podnik ve střední Evropě. Poláci například označují částky, které jsou nabízeny na podporu jejich vlastní obrany, za vtip a ne za skutečnou pomoc.Což je z americké strany pochopitelné, protože si musíme uvědomit, že Spojené státy musí na financování vojenských operací a další výdaje vypisovat dluhopisy a ty si kupuje hlavně komunistická Čínská lidová republika.

Zadlužení Spojených států během posledních let vzrostlo na 9 bilionů dolarů a aktuální deficit státního rozpočtu činí asi 250 miliard dolarů. Deficit zahraničního obchodu činí asi 6,5 % hrubého domácího produktu, což se nedaří snížit ani nízkou hodnotou dolaru, která.upřednostňuje americké exportéry. A je to opět hlavně Čína, která se stará o americký konzum, protože na jednu stranu kupuje americké výrobky a druhou stranu dodává na americký trh levné výrobky, protože i ona udržuje svou měnu na dramaticky nízké úrovni. Čína sice nemá ani zdaleka tak vyspělé technologie jako Amerika, ale nasazuje do hospodářské soutěže stamiliony lidí s nejnižšími pracovními náklady. Jen tak se mohla Čína stát jakousi bankou pro Ameriku, ale dlouho to trvat nemusí. Pokud se Rusko odkloní od dolaru, což už se částečně děje, a přejde na euro, budou následovat i další státy. Při aktuálním setkání Evropské unie a Ruska řekl prezident Medvěděv, že Spojené státy už dlouho na úkor jiných nafukují svou ekonomiku a provokují světovou finanční krizi. Ukazuje proto vlídnou tvář Evropanům, protože dobře ví, že Rusko je už pro Evropany nepostradatelným trhem, jenom od února 2007 do února 2008 stouply vývozy Unie do Ruska z 11,6 miliard euro na 15,3 miliard, tedy o 33 procent. Obchodní výměna mezi oběma společenstvími dnes obnáší 200 miliard euro, přičemž na tomto obchodu profituje zvláště Německo. Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že Rusko dodává již dnes více než jednu čtvrtinu plynu, který Evropané spotřebují. A vedle toho se také úspěšně podílí na distribučních sítích v evropských zemích.

Co z toho všeho vyplývá například pro mezinárodní politiku? Hlavně to, že si by každá země a každé společenství zemí mělo určit hlavní priroity. Evropská unie správně zvolila reformu svých institucí, aby se lépe propojila a mohla na mezinárodním poli vystupovat jako jedno společenství se společnými zájmy. Lisabonská smlouva je také důležitá proto, aby bylo možné další rozšiřování Unie. Jen tak je možné čelit dalším nedobrým zprávám ze světa. Spojené státy se už patrně také rozhodly. Vyřadí severní Koreu ze seznamu hlavních nepřátel a soustředí na aktuální hlavní nebezpečí pro mír na celém světě, na Írán. Jenže tato islámská republika nepředstavuje nebezpečí z hlediska svých možných budoucích mezikontinentálních raket, ale z hlediska toho, že nikdo na světě nehodlá akceptovat, že by se tento stát mohl dostat do vlastnictví jaderných zbraní. Aby se tomu mohlo zabránit, potřebují Spojené státy spojence v širším slova smyslu a tím je opět Rusko. Eliminace této hrozby ze strany Íránu a dohoda s Ruskem - to budou patrně priority možného budoucího prezidenta Baracka Obamy

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .