Dobré sousedství potřebuje dobré sousedy

Aktuální události k tomu daly mnoho námětů, bohužel ale vzaly atmosféru klidu.

Svátkům totiž předcházely dva incidenty, které by se daly nazvat krvavými, i když naštěstí nešlo o žádný masakr a krev tekla spíš jen po kapkách. Fyzické útoky ale nelze zlehčovat nikdy. A už vůbec ne tehdy, když za nimi tušíme národnostní motiv. V obou případech byly oběťmi mladí lidé, kteří na ulici mluvili maďarsky. Ať už to byl skutečný důvod útoků, nebo v jednom případě možná jen zástěrka pro skutečný, totiž loupežný motiv, tak uhodily na citlivé místo a ovlivnily slovensko-maďarské vztahy. Ty jsou vždy aspoň trochu napjaté, ale teď to už zase není nějakých 12 nebo 24 voltů z baterek, ale ze sítě do nich proudí nebezpečných 220 V.

Na fotbalových utkáních v obou zemích se objevují transparenty s urážkami sousedního národa nebo dokonce s přáním smrti nějaké osobě nebo celým jejich skupinám. V Maďarsku přibývají urážlivé nápisy na veřejných místech, ze Slovenska zase přes hranice doputoval výhrůžný dopis maďarskému neparlamentnímu politikovi. A hlavně: někteří vládní činitelé i představitelé diplomacie obou států místo hašení zatím nijak významného plamínku chodí kolem s kanystrem a zatím do něj aspoň foukají. Zde je opravdové riziko, k němuž jsou výtržnosti téměř jen záminkou. Izolované útoky s nacionálním, rasovým nebo podobným motivem, a v tom má slovenský premiér naprostou pravdu, se mohou odehrát v jakékoli zemi na světě. Pověst státu ale nemohou jednotlivé incidenty poškodit ani zdaleka tak silně, jako případná nečinnost státních orgánů a mlčení politiků.

Z tohoto pohledu se Slovensko možná sice nijak zvlášť nevyznamenalo, ale rozhodně v této chvíli nelze mluvit ani o selhání. A to je pozitivní posun v okamžiku, kdy součástí vlády jsou nacionalisté Jána Sloty, za něž je země ve světě bita komentátory i některými politiky. Po národnostních kartách, i když spíše těch nižších hodnot, někdy sahá i premiér Robert Fico a v dávnější minulosti si ruce nacionalizmem umazal také předseda třetího z vládních subjektů Vladimír Mečiar. Premiér Fico tentokrát reagoval se zpožděním, což ubralo na síle pozitivnímu vyznění jeho slov, jež pak ještě dále oslabil ťafkou maďarské reprezentaci, že si nenechá radit, jak má reagovat. V tom všem se pak téměř ztratil obsah poselství, podle kterého předseda slovenské vlády odmítá všechny formy extrémismu.

Naprostým překvapením byly pak výroky ministra zahraničí, zkušeného diplomata s dosud poměrně vysokým kreditem Jána Kubiše, který byl do vlády pozván právě proto, aby v cizině šikovně utlumoval kritické komentáře na adresu nacionalistů ve slovenské vládě. Ministr místo toho zaútočil na opoziční stranu etnických Maďarů na Slovensku a obvinil ji, že ve spolupráci s maďarskými politiky připravuje diskreditaci Slovenska, jeho vlády a vládních stran. I kdyby to byla stokrát pravda, jako šéf diplomacie podle všeho selhal.

Absolutorium ale zaslouží vicepremiér, v jehož agendě jsou lidská práva a menšiny, Dušan Čaplovič, zástupce premiérovy sociální demokracie. Místo stížnosti na mediální zveličování problémů a pasivních dodatečných reakcí přišel s pozitivní aktivitou. Slovenský vicepremiér navrhuje ukončit napětí mezi oběma národy pomocí deklarace, jež by sporné historické otázky řešila po vzoru deklarace francouzsko-německé, kterou se inspiroval i obdobný česko-německý dokument. Čaplovič také už několik dní opakuje, že místo posílání si vzkazů přes média a přes hranice by si měli představitelé obou zemí sednout ke společnému stolu a jednat o problémech z očí do očí.

Přestavitelé slovenských parlamentních stran se ve čtvrtek dokonce sešli v sídle opoziční Strany maďarské koalice, odsoudili všechny formy intolerance a extrémismu a shodli se, že situace v soužití etnik je zneklidňuje. I když vůdce Slovenské národní strany Ján Slota na veřejnosti teď převážně mlčí, jeho strana alespoň ústy svého mluvčího vzkázala, že odlišnosti nemohou být důvodem pro necivilizované fyzické útoky extrémistů. Není to sice odsouzení a také nelze zapomínat, že právě SNS se do velké míry podílela na vytváření atmosféry, která vůči maďarské menšině a Maďarům vůbec není nijak zvlášť přátelská. V tomto případě a v této situaci ale platí, že i malé pozitivní gesto je rozhodně lepší, než mlčení.

Docela výjimečně je teď míček na maďarské straně. Zatímco například slovenští fotbaloví chuligáni kvůli transparentům, urážejícím Maďary, skončili v policejní cele a hrozí jim stíhání pro podněcování k etnické nenávisti, jejich zrcadlové obrazy v Maďarsku vyvázly bez trestu: bezpečnostní složky neshledaly jejich počínání trestným. A Budapešť zatím nepovažovala za potřebné komentovat ani jiné provokace ze svého území. Jenže - na dobré sousedství musí být alespoň dva dobří sousedé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .