Do úřadů Unie chodí výbušné dopisy

7. leden 2004

To, co dodává události na významu, nemusí být její výjimečnost, ale její zařazení. Proto tolik pozornosti vzbudil dopis, který vzplanul, když jej předseda Evropské komise Roman Prodi otevíral. Nebyl totiž jediný a navíc všechny zápalné zásilky, které byly doručeny různým funkcionářům evropských institucí, byly odeslány z italské Boloně. Podobné cíle, pravděpodobně i podobní odesilatelé - to už byl dobrý důvod k řadě spekulací. Hlavní otázky byly: Proč tyto cíle a proč tito odesilatelé?

Začátek možné odpovědi je u otázky číslo dvě. Balíčky a dopisy, které nadělaly více poplachu než škody, jsou připisovány jedné z italských levičáckých skupinek, Neformální anarchistické federaci. Ukázat prstem na krajní levici je nejsnadnější, jasné důkazy zatím ale dosud chybějí. Belgický tisk, například večerník Le Soir, připomněl, že v sedmdesátých letech, když se v Itálii v souvislosti s pumovými atentáty mluvilo o "strategii napětí", tak se nakonec ukázalo, že za nimi stáli pravicoví extremisté a také část tajných služeb, jejichž společným cílem bylo destabilizovat situaci v zemi. Obezřetnější pozorovatelé ale poukazují na to, že vlna zápalných dopisů přišla krátce poté, co se italské policii podařilo těsně před vánočními svátky odhalit a zajistit jádro nové generace dědiců levicových teroristů smutně proslulých Rudých brigád. Lidé s nimi ideově spříznění by mohli mít dobrý důvod ukázat, že jejich hnutí se nevytratilo.

Pokud by se potvrdilo, že za "dopisovými útoky" stojí italská krajní levice,bylo by jejich vysvětlení snadné. Demonstrativní charakter by nasvědčoval cíli především vzbudit pozornost, a to ve dvojím směru: Jednak upozornit na původce, krajní levici, která se v poslední době vytratila z širšího povědomí, jednak si získat sympatie veřejnosti napadením představitelů málo oblíbených institucí Evropské unie.

Z toho, jak snadno se nebezpečné zásilky dostaly až do rukou adresátů, lze vyvodit přinejmenším jeden závěr. Je zřejmé, že bezpečnostní ochrana evropských institucí je poměrně chabá To se koneckonců ukázalo již před časem, kdy bylo odhaleno odposlouchávací zařízení v jedné z místností, kde zasedají nejvyšší funkcionáři Evropské unie. Umístit ho tam nemuselo být těžké. Do jednacích sálů mají kupodivu dosti často přístup návštěvníci ze všech koutů kontinentu. Z této skutečnosti lze vyvodit i další závěr: rozhodování v unii je možná byrokratické, ale na druhou stranu občané unie - a možná nejen oni - se do jejich institucí snadno dostanou.

"Stojíme tváří v tvář operaci politického charakteru, která má za cíl nikoli způsobit významné škody, ale vyvolat poplašnou atmosféru," prohlásil prokurátor Enrico Di Nicola z Boloně Paradoxem však je, že podobnými akcemi lze stěží dosáhnout deklarovaného cíle: Evropy sociálně spravedlivější, protože zápalné dopisy nejspíše nepřitáhnou k jejich autorům masy nových sympatizantů a pravděpodobně nepodlomí morálku špičkových funkcionářů unie. Ještě paradoxnějším výsledkem může být diskreditace cílů a prostředků organizací a hnutí, které protestují proti důsledkům hospodářské globalizace. Stejně tak jako házení kamenů a rozbité výlohy nezískaly sympatie manifestantům, kteří se svého času sjeli do Prahy manifestovat proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Ať už zápalné zásilky z italské Boloně odesílal kdokoli, vrcholní funkcionáři Evropské unie mají nad čím přemýšlet. Za dvěma otázkami z úvodu - proč tyto cíle a proč tito odesilatelé? - se skrývá výzva, kterou bude těžko obejít či pominout. Již delší dobu je zřejmé a průzkumy veřejného mínění to potvrzují, že celý systém evropské integrace se vzdaluje a stává nepochopitelný těm, kterých se to nejvíce týká, totiž obyvatelům unie. Nedávný krach jednání o evropské ústavě tento dojem jen umocnil. Zápalné dopisy stěží něco změní. To ale neznamená, že by se neměly změnit evropské instituce tak, aby jim evropští občané rozuměli.

autor: Adam Černý
Spustit audio