Dluhy českých domácností
Češi se v posledních letech stále častěji dostávají do dluhů. Pomoci by jim mohly alternativní formy oddlužení, které se využívají například ve Švýcarsku, Německu nebo Velké Británii.
Například v podobě sanačních fondů nebo institutu dobrovolného narovnání, jejichž zavedení do českého práva teď zvažují politici.
Častými oběťmi předlužení mohou být například bývalí vězni. Nesplacené hypotéky a půjčky, propadlé bydlení a podobné jevy nejsou výjimkou a znemožňují pak start nového života.
Pomoc lidem s kriminální minulostí nabízí pražské centrum Rubikon, které vyhledává práci a pomáhá jim s dluhy.
Dle výzkumů centra je až 90 procent klientů předlužených, ještě než přijde do kontaktu s justičním aparátem. Což také výrazně znemožňuje integraci po ukončení trestu.
Pražské centrum vyzkoušelo pro zadlužené lidi i takzvané startovací půjčky. Příkladem může být zapůjčení dílčího obnosu na zvýšení kvalifikace v podobě absolvování řidičského průkazu. Přičemž tato půjčka byla navázána již na dohodnuté místo, čímž byla zvýšena možnost, že bude půjčka splacena.
Rubikon je členem Aliance proti dluhům, která usiluje, aby se do českého práva prosadily alternativní možnosti, jak by mohli lidé splácet pohledávky. Na institut oddlužení, kdy během 5 let musí člověk umořit 30 procent pohledávky, totiž nedosáhne každý.
Pomoci by tak mohl například sanační fond, který nabízí bezúročné půjčky a vyjednává s věřiteli o odpuštění části dluhu. Lidem pak nehrozí nadále exekuce a pohledávky nenarůstají.
Ze sanace se ale mohou vyloučit například peněžité tresty a pokuty uložené v trestním řízení. Dlužník je splácí vedle půjčky, kterou od fondu získal. Neusiluje se také o snížení dluhu u závazků, kde dlužník úmyslně spáchal nějakou škodu nebo kde musí uhradit škodu na zdraví.
Když fond dlužníka vyplatí u věřitelů, půjčku mu tak člověk následně splácí. Obvykle 3 až 5 let. Sanační fond může být státní nebo soukromý a také fungovat na centrální úrovni nebo na více místech v krajích.
Dílčí výhodou je, že věřitel má garantováno okamžité zaplacení reálného plnění, které je sice nízké, ale jisté. Přičemž taková garance může usnadnit i dojednávání dohod mezi dlužníkem a věřitel, které v současnosti nevznikají.
Má to i své nevýhody. Na začátku je potřeba velký objem peněz na založení fondu. Věřitelé nemusí být ochotni jednat o odpuštění části dluhu. A fondy, které nebudou státní, mohou být také zneužívány podobně jako oddlužovací společnosti.
Sanační fond využívá například Německo nebo Švýcarsko. Právě praxe alpské země by mohla být inspirací pro české právo. Filozofie zdejšího oddlužení je v tom, že každý má splatit tolik, kolik je opravdu schopen splatit.
Půjčky ale nejsou jediné, co lidé v těžké situaci od fondu získají. Poradci fondu jim také pomohou s tím, jak už se dále nezadlužovat, jak si udržet práci a jak se vyhnout některým spotřebitelským úvěrům.
Podobně by mohl v Česku po vzoru Velké Británie fungovat také institut dobrovolného narovnání. Jde o dohodu mezi dlužníkem a věřiteli, kterou zprostředkuje insolvenční správce.
Výhodou tohoto modelu je, že dlužník nemusí zaplatit 30 procent jako u oddlužení, ale například jen procent 10 a dá se rozložit i na dobu například 20 let, pokud se takto dohodne s věřitelem. Což může být pro obě strany pořád výhodnější než případný konkurz. Předpokládá se ale, že výše splátek a doba splácení se nastaví tak, aby ji dlužník dlouhodobě plnil.
V politickém spektru existuje určité volání po tom, že je třeba adresovat mnohdy neřešitelné dlužnické situace a pomoci žít dlužníkům důstojným způsobem.
Do dluhů se v posledních letech dostávají také senioři, invalidní důchodci, matky samoživitelky, rodiny s více dětmi, lidé s nízkou kvalifikací nebo osoby závislé na sociálních dávkách.
Důležitým konceptem je v této celospolečenské situaci otázka finanční gramotnosti. Často jsou dlužníci obětí reklam, které slibují za půjčky lepší a šťastnější život.
Určitou naději poskytuje to, že i různé finanční domy se dnes podílí na programech zvyšujících finanční gramotnost v naší společnosti. Existuje také debata, zdali by se finanční gramotnosti nemělo učit už na základních školách, aby děti věděly, jak nakládat s penězi a aby neskočily na ony "líbivé" reklamy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
