Djindjičovo dědictví
Atentát na premiéra Zorana Djindjiče připsala ještě včera večer srbská vláda bývalému veliteli speciální policejní jednotky, který prý dnes stojí v čele drogové mafie. Srbská vláda má jasno i pokud jde o motiv vraždy, jedná se údajně o pokus zabránit boji proti organizovanému zločinu.
Místopředseda Djindjičovy Demokratické strany řekl, že atentát je vyhlášením války vůči demokracii v Srbsku. Kondolence politiků, kteří reagují na tragédii, se nesou v podobném duchu. Djindjič je označován za demokrata, který vyváděl Srbsko z mezinárodní izolace, za osobnost respektovanou v celé Evropě a velkou postavu srbských reforem. Padla i slova, že Djindjičovo dědictví musí být zachováno. Zabit byl zkrátka premiér a od politiků, kteří za vraždou vidí politické příčiny a zvažují její politické důsledky, nelze očekávat, že by komentovali například okolnost, že ostřelovač měl na mušce muže s nohou v sádře, který se od opancéřované limuzíny ke vchodu do budovy vlády obtížně sunul o berlích.
Ostatně ani historikové, kteří budou zákeřně zavražděného politika hodnotit bez současných emocí, nebudou takovému detailu věnovat zvláštní pozornost. Věcně upozorní, že Zoran Djindjič se stal z nacionalisty Evropanem, z levicového radikála stoupencem tržních reforem, z politika obviňovaného ze sklonů koncentrovat do svých rukou moc symbolem demokracie a konečně bojovníkem proti zločinu a korupci že se stal poté, co byl předtím podezřelý z čilých kontaktů s podsvětím. Chladnokrevný zabiják měl včera na mušce politického pragmatika, ze kterého stisknutím spouště učinil mýtus, mučedníka demokracie. Na to ovšem určitě nemyslel. Nejspíše si pragmaticky pochvaloval, že muže o berlích lze ideálně zaměřit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka