Divoké a domácí velbloudy dělí 700 000 let

27. červenec 2009

Divocí velbloudi dvouhrbí jsou podle nové studie svým domestikovaným "bratránkům" příbuzní jen velmi, velmi vzdáleně.

V Číně a Mongolsku dnes přežívá posledních pár stovek divokých velbloudů dvouhrbých (Camelus bactrianus), kteří jsou zapsáni na seznam kriticky ohrožených druhů. Stáda domestikovaných velbloudů jsou naopak velice hojná - odhadem žije v Asii asi 1,5 milionu domestikovaných velbloudů dvouhrbých, kteří se chovají pro maso, srst a jako nákladní zvířata. Domestikovaní velbloudi jsou menší a štíhlejší než divocí a mají jiný tvar hrbů. Příbuzenské vztahy mezi oběma skupinami zůstávaly dlouho nejasné, i když většina lidí se domnívala, že domácí velbloudi byli vyšlechtěni z divokých předků před několika tisíci let. Nedávný výzkum ale ukázal, že divocí a domácí velbloudi se mezi sebou kříží jen velmi obtížně.

Důvod nyní odhalila genetická studie 18 domácích a 3 divokých velbloudů, kterou vypracovali čínští vědci. Zjistili, že všichni divocí velbloudi jsou si navzájem příbuzní a že stejná situace panuje také u domácích velbloudů. Překvapením ale bylo, že poslední společný předek divokých a domestikovaných velbloudů žil před 700 000 let. Tato "genetická propast" tak podle informací BBC potvrdila, že divocí velbloudi jsou zcela unikátní a obě skupiny by měly být považovány za samostatné poddruhy.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.