Diskriminace smetla irská jména
Nová studie ukázala, do jaké míry se ve jménech, která irští přistěhovalci ve Spojených státech dávali svým dětem, obrazily předsudky a diskriminace.
Po velkém hladomoru, který Irsko postih v letech 1845 až 1849, se mnoho Irských katolíků vydalo hledat nový domov. Velká část z nich skončila ve Spojených státech amerických, kde musela čelit diskriminaci ze strany anglosaských protestantů. O tom, jak silné byly tehdejší předsudky vůči Irům, svědčí nejen dobové inzeráty na volná místa s nápisy "Iry nebereme", ale také výsledky nové sociologické studie.
Výzkumníci sledovali, jak se v 19. století v populaci Irů žijících ve Spojených státech měnila frekvence typicky irských katolických jmen, jako je Patrick (zkráceně Paddy) a Bridget (Biddy). Zjistili, že v první generaci neslo jméno Patrick 11 % Irů a 9 % irských žen se jmenovalo Bridget. Ve druhé generaci výskyt těchto jmen klesl na pouhá 2, respektive 1 %. Místo nich začali Irové svým dětem dávat typicky protestantská jména jako William nebo George.
Autoři studie, kterou zveřejnil časopis Annals of Human Biology, se domnívají, že vyhýbáním se tradičním jménům chtěli přistěhovalci oslabit předsudky, namířené proti jejich dětem. Poukazují také na to, že stejný trend můžeme pozorovat i v současné době - například u turecké menšiny žijící v Německu nebo Indů, kteří se usídlili v Austrálii.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.