Diplomatická roztržka mezi Švédskem a Izraelem a antisemitismus

Toto umělecké dílo s názvem "Sněhurka a šílenství pravdy" se skládalo z nádrže s rudou barvou představující krev, po které plula loďka s fotografií palestinské sebevražedné atentátnice, jež v říjnu v haifské restauraci zabila 21 izraelských civilistů. Doprovodný text líčil životní příběh atentátnice formou dojímavé pohádky. Podle Mazela dílo oslavuje sebevražedné útoky a podporuje antisemitismus. Proto velvyslanec vytrhl ze zdi elektrické šňůry lamp, které exponát osvětlovaly, a světla hodil do rudé vody. Nato byl vyplísněn a vyveden a v pondělí oficiálně předvolán na švédské ministerstvo zahraničí, aby své chování vysvětlil. Izraelský premiér Ariel Šaron Mazela pochválil a ocenil jeho aktivní boj proti antisemitismu. Přestože Švédsko původně zvažovalo podání protestní nóty, představitelé státu projevili jisté pochopení pro nevkusnost inkriminovaného díla, a obě strany dodnes hledají oboustranně přijatelný způsob, jak na celou věc co nejrychleji zapomenout.

Navzdory skandálnímu nádechu celého incidentu je reakce izraelského velvyslance i premiéra celkem pochopitelná. Lze jistě diskutovat o tom, kde jsou hranice svobody uměleckého projevu nebo kde právo na ni hraničí s nevkusem a nutností cenzurního zásahu. Není ani podstatné, že autor exponátu byl v tomto případě izraelského původu. Velvyslancovu reakci je třeba vidět v širším kontextu. Izrael i židovské obce v diaspoře si nejméně poslední rok všímají rostoucího antisemitismu ve světě, a zejména v Evropě, a ze všech sil se snaží na tento jev upozorňovat. Zvlášť velký rozruch vyvolala koncem loňského roku studie Evropské unie, podle které považuje 59 procent jejích obyvatel za největší hrozbu světovému míru právě Izrael. Židovský stát tak ke svému nesmírnému údivu předstihl i země jako Írán a Severní Korea. K rozladění přispěly i výroky různých světových politiků a známých osobností. Dnes již bývalý malajský premiér Mahathir Mohammad například vyjádřil názor, že Židé vládnou světu, a řecký hudební skladatel Mikis Theodorakis, autor hudby k filmu Řek Zorba, zase prohlásil, že Židé a Izrael jsou "fanatici" a představují "kořeny zla".

Světovým tiskem proběhlo několik na sobě nezávislých průzkumů veřejného mínění, které odhalily, že například 35 procent Italů je přesvědčeno, že Židé tajně ovládají finance a média, a 11 procent si myslí, že počet obětí holokaustu je nadsazený. Stejný názor má 15 procent Britů. 17 procent Němců se zase domnívá, že Židé si za své pronásledování částečně mohou sami, a celých 52 procent Němců soudí, že je Židé zdůrazňováním holokaustu nutí platit za nacistickou minulost. Vyskytly se dokonce i názory, že Stát Izrael neměl nikdy vzniknout a že by neměl existovat ani dnes, což si například myslí 17 procent Italů. Bez zajímavosti není ani to, že nejlepší politickou karikaturou loňského roku v Británii byl vyhlášen obrázek znázorňující Ariela Šarona, který na pozadí hořícího palestinského města požírá hlavu palestinského nemluvněte.

I když fakta zdánlivě hovoří sama za sebe, lze je vidět v různém světle. Většina izraelských, ale i evropských politologů se shoduje, že média směšují několik různých jevů. Ve světě vyvolává odpor izraelská reakce na palestinskou intifádu - tedy vojenské operace izraelské armády, blokády a restriktivní opatření. Svět podlehl palestinské propagandě a mnohem víc jej dojímá pohled na dům příbuzných sebevražedného atentátníka zničený izraelským buldozerem, než na izraelské civilní oběti útoku, i když jsou třeba mezi nimi děti.

Pro mnoho respondentů je navíc Izraelec totožný s Židem. To, co Izrael nazývá antisemitismem, může tak často být spíše anti-izraelismem anebo jen nesouhlasem s politikou pravicové izraelské vlády, tvrdí řada analytiků. Podle některých zase hraje určitou roli jistá přesycenost stále zdůrazňovaným holokaustem. Izraelci a jejich média však vidí mezi odporem vůči izraelské politice a antisemitismem těsnou spojitost.

Z dvanácti mezinárodních odborníků na židovské otázky, které nedávno oslovila BBC, se jen čtyři domnívají, že antisemitismus je skutečně na vzestupu. Ostatní jsou přesvědčeni, že jde buď o záměnu s antisionismem a nesouhlasem s izraelskou politikou vůči Palestincům, anebo že za antisemitismus je mylně označována každá kritika Izraele.

Pravda je zřejmě jako vždy někde uprostřed. Nepochybně existující jev antisemitismu rozhodně nelze zlehčovat, protože se projevuje i útoky na židovské synagogy a izraelské objekty v zahraničí, které stojí lidské životy. Dochází k nim v Británii, Francii, Belgii, Bělorusku, Rusku, Turecku, na Ukrajině, ale i v České republice, třebaže naštěstí pouze v podobě znesvěcování židovských hřbitovů. Zatím. Doufejme aspoň, že pravdu má jeden z názorů, podle něhož převážná část antisemitismu zmizí, až na Blízkém východě zavládne spravedlivý mír.