Dinosauři lovili ve tmě
Některé druhy dinosaurů a ptakoještěrů zřejmě nelovily ve dne, ale v noci. Tento závěr odporuje uznávané teorii, podle které byli dinosauři denní zvířata, zatímco první savci byli aktivní v noci.
O nočním způsobu života některých dinosaurů a pterosaurů vypovídá kostěná struktura oka, která se nazývá sklerotikální prstenec a která vyztužuje bělimu. Vyskytuje se u moderních ryb, ptáků i některých plazů a dá se z ní odvodit, jestli jde o zvíře s denní či noční aktivitou. Paleontologové z Kalifornské univerzity studovali morfologii oka u 33 různých dinosaurů, ptakoještěrů a primitivních ptáků, kteří žili v době před 250 až 65 miliony let. V poměru k velikosti očnice relativně malý sklerotikální prstenec v oku pterosaura Scaphognathus crassirostris například vypovídá o tom, že tento dravec mohl lovit pouze za jasného denního světla.
Ke zvířatům s denní aktivitou patřila i většina ostatních zkoumaných pterosaurů. Čtyři druhy však měly velké sklerotikální prstence, které naznačují, že tito ptakoještěři podobně jako netopýři lovili v noci. Hledání potravy v temnotách dávala přednost i většina dinosaurů, kteří byli zařazeni do studie. K nočním druhům patří jak maličký Microraptor, tak třímetrový teropod Megapnosaurus nebo Velociraptor. Scény z filmu Jurský park, v nichž smečka velociraptorů útočí v temnotě, tedy zřejmě odpovídají realitě.
Naproti tomu primitivní ptáci jako Archaeopteryx a Confuciusornis byli stejně jako jejich moderní potomci aktivní přes den. A jak dopadli velcí býložraví dinosauři? Sklerotikální prstence v očích dlouhokrkého diplodoka a rohatého protoceratopse vypadají jako přechodné stadium mezi denními a nočními druh. Autoři studie z toho vyvozují, že tito dinosauři byli aktivní jak ve dne, tak v noci.
Zdroj: Science
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
