Detektor lži

Aféra kolem poslance, jehož politická věrnost vládní koalici měla být testována příslibem desetimiliónové odměny od opozice, dokonce okurkovou sezónu přežila. Tajemná schůzka, jejíž průběh účastníci líčí každý po svém, se totiž stala podnětem pro pozoruhodný nápad, jak u politiků zkoumat pravdomluvnost. Na politickou scénu se dostává detektor lži. Dobré zkušenosti s tímto přístrojem mají kriminalisté u vrahů a násilníků. Může ale detektor lži vnést světlo do případu, kdy proti sobě stojí tvrzení lidí, trénovaných svou profesí k tomu, aby cokoli veřejně tvrdí, znělo přesvědčivě?

Zkoušce účastníků korupční aféry by asi mělo předcházet testování většího souboru politiků a lobbystů, abychom věděli, zda jsou výsledky průkazné. Pokud by více politiků obelstilo detektor třeba tím, že by bez mrknutí oka popřeli své výroky, které lze číst ve stenografickém záznamu jednání poslanecké sněmovny, věděli bychom, že si od této metody nemáme nic slibovat. Bez možnosti srovnání nebudou mít výsledky, budou-li vůbec k dispozici, valnou cenu. Klidně se může stát, že detektor dá zapravdu všem. Rutinní nabídka deseti miliónů, stejně jako pokus znemožnit politické soupeře, nejsou něčím, co by mohlo politikům a lobbystům způsobit pocení anebo zrychlit tep. To má možná na mysli jeden ze tří protagonistů aféry, když říká: "Detektor lži je specifická a složitá otázka. To není na mediální zkratku." Nepochybně má pravdu.