Desetinu světové ekologické stopy tvoří plýtvání potravinami

Oproti loňsku se doba, za kterou lidstvo dokáže vypotřebovat roční zásobu přírodních zdrojů, zase o den zkrátila. A vysvětlení je podle Bedřicha Moldana, zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, poměrně jednoduché – lidí je zkrátka stále víc a všichni se chtějí mít dobře.

Platí přitom, že čím bohatší stát, tím je zpravidla vyšší jeho spotřeba přírodních zdrojů. Mezi největší hříšníky patří v tomto směru Katar, který měl svůj Overshoot Day už na začátku února. USA se dočkaly v polovině března a Rusko o měsíc později. Naopak nejlépe je na tom podle všeho Vietnam. Ani ten ale s přírodním bohatstvím nevystačí a na pomyslné dno svých zásob se dostane ve druhé polovině prosince.

Největší problém je spalování fosilních paliv. A to je ten důvod, proč je Katar na prvním místě.
Bedřich Moldan

„Pokud by mělo dojít k rovnováze – což v současném stádiu není možné – měli bychom vyprodukovat tolik oxidu uhličitého, kolik je schopná planeta pohltit,“ vysvětluje Moldan a dodává, že ve spotřebě energie z fosilních paliv je na tom velmi špatně i Česká republika, jejíž Overshoot Day připadl na duben.

Zajímá vás vaše ekologická stopa? Začněte u bochníku chleba

Jestli pátráte po znečišťovatelích životního prostředí, možná vás překvapí zpráva, že se jedná i o vaši denní porci chleba. Podle studie uveřejněné v časopise Nature má nezanedbatelný dopad i snídaně skládající se z jediného plátku toastového chleba. Důvodem je hnojení dusičnanem amonným, které zodpovídá za téměř polovinu emisí skleníkových plynů vznikajících při výrobě oblíbeného pečiva. V Evropě se ročně zkonzumuje v průměru 63 kilogramů chleba na osobu, v Česku je to zhruba o 20 kg méně. Výzkumníci upozorňují, že nechtějí nikoho odradit od konzumace tohoto pečiva. Jejich cílem je motivovat spotřebitele, aby se více zajímali o to, jak vznikají potraviny, které jim končí na talíři, a zároveň aby požadovali transparentnější a ekologičtější výrobu jídla. Lesnictví a zemědělství totiž patří celosvětově spolu s energetikou k největším producentům emisí skleníkových plynů. Jedině díky sdílené zodpovědnosti může být potravinářský průmysl šetrnější k životnímu prostředí a dlouhodobě udržitelný.Důkazem, že v boji proti nadnárodním koncernům má váhu i hlas jednotlivce, je úspěšná kampaň proti palmovému oleji.

Nejsou to ale jen fosilní paliva, která zatěžují naši planetu. Vojtěch Kotecký z nezávislého analytického centra Glopolis upozorňuje, že významnou položkou na seznamu jsou i potraviny. Výroba jídla (ať už pro lidi samotné, nebo pro zvířata) tvoří až čtvrtinu světové ekologické stopy.

„Odhadem se na celém světě každý rok vyhodí asi 1,3 miliardy tun potravin. Jenom vyhozené potraviny samy o sobě tak tvoří asi desetinu ekologické stopy,“ říká Kotecký, který ale jako pozitivní vnímá to, že se o problematice plýtvání začíná poměrně živě diskutovat.

Jenom Češi krmí ve svých velkochovech skot, prasata a drůbež dováženou sójou z Latinské Ameriky, k jejímuž vypěstování je potřeba území asi o velikosti poloviny zlínského kraje.
Vojtěch Kotecký

Přestože poučit by se měly hlavně domácnosti, významnou roli v tomto směru hrají i supermarkety. Ty totiž často „neodebírají od zemědělců některé naprosto perfektní a kvalitní potraviny jen proto, že takzvaně kosmeticky nevyhovují,“ vysvětluje Vojtěch Kotecký.

Na problém zbytečného vyhazování jídla se prý snaží reagovat i evropské země, které by chtěly do 15 let plýtvání potravinami o polovinu snížit.