Dění v KDU-ČSL

Jelikož tuzemský poměrný volební systém takřka vylučuje, aby Sněmovnu ovládla jediná strana, má, jak se říkává v politologickém žargonu, lidovecký vládní potenciál dost vysoký koeficient. Jinými slovy, s KDU-ČSL ostatní politické subjekty počítají prakticky neustále.

Stranu, poznamenanou milostivě povolenou existencí za času komunistické totality a podílející se tedy na neslavné Národní frontě, převzal brzy po roce 1990 obratný Josef Lux a zvnitřku ji vyčistil, především od lidí zapletených do sítí StB. To předčasně zemřelému Luxovi budou těžko upírat i ti, kdo postupem času odmítali především kvůli souboji s Václavem Klausem, který vyvrcholil pádem Klausovy vlády roku 1997 a následnou Luxovou rolí při sestavování přechodného Tošovského kabinetu, tedy příznivci ODS.

Stejně jako ti, kdo považovali za chybu, že Lux neprohlédl nebezpečí vzniku bloku ČSSD-ODS a nepřiměl Unii svobody ke vstupu do vlády se Zemanem, tedy odpůrci opoziční smlouvy. Krátce po této taktické prohře Josef Lux onemocněl a odstoupil z funkce předsedy strany, která podobně silnou osobnost do svého čela zatím nenašla a v jejím vedení se neustále vede tichá válka. Bezprostředně po Luxově rezignaci vedl přechodně lidovce Jan Kasal, ale toho pak na sjezdu porazil Cyril Svoboda, potomek tradiční lidovecké rodiny, který je znám jak proevpropským nápřahem, tak nechutí k sentimentu po opoziční smlouvě a který se v minulosti hůře dohovořil s částí politiků ODS a rovněž preferoval spolupráci s postzemanovskou ČSSD.

Zpočátku se zdálo, že by lidovci se Svobodou mohli získat větší vliv, ale cílené oslabování čtyřkoalice, která se postupem času z volebního favorita proměnila v pouhý dvojblok, který skončil s hubeným volebním výsledkem, lze vidět jako Svobodův neúspěch, způsobený patrně právě nejednotností v úzkém stranickém vedení. Svoboda sice lidovce do vlády dovedl a nadále drží linii se Špidlovým vedením sociálních demokratů, jenže situace na politickém poli se zvolna proměňuje a pro případ, že v příštích volbách upěje ODS, už někteří lidovci přemýšlejí o změně v předsednickém křesle.

K vlivné části ODS má poměrně blízko Miroslav Kalousek, Svobodův doposud hlavní soupeř v boji o předsednické křeslo, o něž půjde na listopadovém sjezdu KDU. A Kalousek má se Svobodou také vysloveně napjatý vztah. Už před lety se oba politici dostali několikrát do křížku. Někdejší náměstek ministra obrany Kalousek, jehož leckdo podezřívá z podílu na korupci a to včetně Svobody, má podporu stále silného Kasala a donedávna také Miroslava Výborného, který sice ze stranických funkcí odstoupil v rámci odchodu na Ústavní soud, ale tichý vliv na dění ve straně lidové může mít i nadále.

Připomeňme, že Svobodova sjezdová prohra by patrně zkomplikovala jeho postavení vicepremiéra a ministra zahraničních věcí. Lidovci ovšem nemohou vědět, jak se bude vyvíjet pravděpodobný volební vítěz ODS. Pokud by tu převládla skupina reprezentována jmény Tlustý, Kocourek nebo Nečas, tak by to hrálo do karet spíše Kalouskovi, který by jistě uvítal rozpad vládní koalice a především výpadek Unie svobody, s níž si rozumí stejně málo jako se Svobodou.

Jestliže ale vláda prosadí reformu veřejných financí i rozpočet pro příští rok a bude tedy odvrácena možnost předčasných voleb, pak by Svoboda nemusel mít slabou pozici. Zároveň záleží na tom, jak si povede předseda ODS Topolánek, s nímž by Svoboda asi spolupracovat dokázal. Lidovci ovšem budou volit předsedu už zanedlouho a do té doby se asi mnoho nestane. Ani krize volající po předčasných volbách, ani případný pohyb uvnitř ODS. Nicméně výsledek lidoveckého sjezdu může leccos naznačit. Tento týden se o předsednické křeslo přihlásil třetí kandidát Jaromír Talíř, současný šéf poslaneckého klubu lidovců, bývalý primátor Českých Budějovic a exministr kultury v Klausově vládě.

Ten sice není horkým favoritem, ale částečně by mohl Svobodovi ubrat hlasy. Talíř sice říká, že Svoboda funkci šéfa diplomacie zvládá dobře, ale že by strana měla víc dbát o vnitropolitická témata, například o rodinu a dostupnost bydlení. Což nelze chápat jinak, než jako Svobodovu kritiku. Talíře sice těžko považovat za otevřeného Kalouskovce, ale také je třeba nezapomínat, že dění v KDU-ČSL je tradičně obtížnější interpretovat, neboť jde většinou o dost skryté manévry s dlouhodobými cíly.

V této chvíli víceméně nezbývá, než rozhodnutí doposud šedšího úředníka Talíře bez komentáře jen registrovat a také dodat, že do boje o šéfovské křeslo může prý zasáhnout i nynější ministr životního prostředí Libor Ambrozek, jehož šance se ale nezdají příliš reálné. A také poznamenat, že zatím nejsilnější Svobodův protikandidát Kalousek, má u některých lidovců vroubek za své chování během prezidentské volby.

Před rozhodující třetí volbou Kalousek totiž řekl, že i kdyby kandidát vládní koalice neměl šanci, měl by být i tak prezident zvolen. Čímž nepřímo přiznal, že hlasoval pro reprezentanta opozice Václava Klause. A zcela závěrem opakujme. Svoboda bude počátkem listopadu na volebním sjezdu v poměrně dobrém postavení, pokud se podaří prosadit reformní zákony. Přičemž koalici a paradoxně i opozici vlastně ani nic jiného nezbývá.