Den Tibetu

Není třeba nijak zvlášť dokazovat, že obyvatelům Tibetu imperialistický útlak nehrozil. Špatně vyzbrojená armáda odolávala přívalu sil vetřelce obdivuhodně dlouho od října 1950 do května následujícího roku. Kromě osobní statečnosti obránců sehrála významnou úlohu i zeměpisná poloha Tibetu, která pomohla horalům bránit se sedm měsíců i se zastaralými zbraněmi.

Ani druhá záminka o zabezpečení čínské západní hranice nevyznívá příliš důvěryhodně. Anexí Tibetu Čína pouze rozšířila své již beztak velké území. Pravým důvodem okupace starobylého království byla pouhá územní rozpínavost a snaha podmanit si teritoria bohatá na nerostné bohatství.

Spolu s tím docházelo ze strany Pekingu i k národnostnímu a sociálnímu útlaku Tibeťanů. Ti 10. března roku 1959 povstali a snažili se obnovit nezávislost své země. Jejich naděje však byly během několika dnů krvavě potlačeny. Dalajláma musel uprchnout do Indie, kde získal azyl a od té doby žije v emigraci. Ještě tentýž rok byla vytvořena Tibetská exilová vláda.

Během sedmidenního povstání Číňané bombardovali Lhasu, hlavní město Tibetu. Tehdy tam zahynulo 87 tisíc lidí. Další milion a čtvrt Tibeťanů bylo popraveno nebo zemřelo v pracovních táborech. Za uplynulých 51 let uteklo přes hory ze země 120 tisíc lidí, převážně do Indie.

Čínští vládci se snaží rozmělnit Tibeťany čínským živlem. Na šest miliónů původních obyvatel připadá dnes už přes sedm miliónů Číňanů. Zaujímají vyšší místa ve státní správě a vůbec jsou považováni za občany vyšší kategorie než Tibeťané.

Když na to někdo poukáže a komunistům v Pekingu se zachce odpovědět, poukazují na to, že Číňané přinášejí do Tibetu vzdělání a osvětu. Berou jim však víru a tradiční duchovní hodnoty. Jak dary tak okrádání jsou provázeny násilím, což je vůbec to nejhorší.

V současné době těží Číňané v Tibetu 126 druhů minerálů. Také systematicky mýtí místní lesy. V některých provinciích bylo vykáceno už 70% porostů, což vede k erozi půdy a následně i k narušení klimatických podmínek, což má neblahé důsledky i mimo území Tibetu, například v Bangladéši.

To je možná důvod, proč evropští zelení včetně těch českých jsou největšími obhájci Tibeťanů. V těchto dnech bylo oznámeno, že čínský vývoz vzrostl za měsíc únor o téměř padesát procent. Také čínský dovoz dosahuje téměř 45%. To má samozřejmě za následek, že mnozí obchodníci nechtějí dát najevo své sympatie s Tibeťany. A to i když vědí, že jsou v právu. Prostě, bojí se o své zisky z čínských obchodů, které se mnohdy ani neuskuteční. A politici mají vesměs také obavy, že by kvůli jejich zásadnímu postoji ve prospěch Tibetu mohla země, potažmo obchodníci přijít o výhodné zakázky a dělníci o práci.

Proč ne, když je to jejich názor. Nikdo si nemůže vynutit solidaritu násilím. Ale zároveň by neměli bránit těm, kteří mají opačný názor. Určitě je nesprávné prosazovat zákonem vyjádření solidarity s Tibeťany, byť se jedná o pouhé vyvěšení tibetské vlajky v prostorách sněmovny. Ostatně, ukazuje se, že protesty pekingských vládců proti projevům sympatií s Tibeťany jsou papírové jako jejich draci. Jde-li o dobrý kšeft, i Číňané přimhouří oko případně obě a obchodují i s těmi, kteří jsou předmětem jejich protestů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .