Demonstrace proti globalizaci ve Francii

V roce 1973 tu francouzská armáda chtěla vybudovat rozsáhlé cvičiště. Narazila na rozhodný odpor. Místní pastevci, bylo jich přes 100, se rozhodli, že své louky neprodají za žádnou cenu. Manifestovali a protestovali, ale marně. Jejich pastviny byly vyvlastněny a teprve Mitterandova vláda jim je v roce 1981 vrátila. Mezi tím se ovšem Larzac stal místem velkých protestních akcí. Proti atomovým elektrárnám, geneticky upraveným plodinám, mezinárodním monopolům i sociální politice francouzské vlády. Ta poslední manifestace se tu konala koncem minulého týdne.

Shodou okolností právě ve chvíli, kdy byl z vězení propuštěn svérázný rolnický předák José Bové v němž většina přítomných vidí svého vůdce. Bez ohledu na vražedné horko se tu sešlo hodně přes 100 tisíc lidí. Nebyla to laciná akce, už proto, že trvala 3 dny. Manifestanty bylo třeba ubytovat, nasytit, uchránit je před nemilosrdným sluncem. Bylo nutno postavit desítky velkých stanů pro diskusní panely, zajistit podmínky pro média, vybudovat sociální zařízení. Vyšlo to na hodně milionů korun a stovky hodin dobrovolné práce.

Protestní akce měla dvě roviny. Jednak připravovala podklady pro manifestanty, kteří se v první polovině září vydají do mexického Cancúnu. Tam se totiž ve dnech 10. až 14. září bude konat zasedání Světové obchodní organizace. Tato instituce je spolu se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem symbolem všeho, proti čemu antimondialisté z Larzacu vystupují. Musíme ten termín trochu zaktualizovat, říkají si nyní altermondialisté. Dospěli zřejmě k názoru, že v globalizaci, jinými slovy sbližování podmínek, v nichž dnes celý svět žije, je cosi nevyhnutelného. Nelíbí se jim to, ale mají pocit, že nestačí proti tomu se stavět, že je třeba nabídnout alternativu.

Odtud heslo Larzacu - Jiný svět je možný. Dobře, ale jaký? Co vytýkají manifestanti z Larzacu Světové obchodní organizaci? Především to, že svou liberalizační politikou ožebračuje třetí svět. Nedokáže přimět Spojené státy a Evropskou unii, aby odstranily dotace zemědělské výroby. Slyšet tento požadavek ve Francii, to je dosti zvláštní. Světová obchodní organizace podle jejich názoru zklamala, když nedokázala přemoci odpor Spojených států ke zlevnění léků proti AIDS a jiným epidemickým chorobám. Podporuje výrobu geneticky modifikovaných potravin, které jsou černou můrou Josého Bové.

Altermondialisté navrhují zavést takzvanou Tobinovu daň na mezinárodní finanční transakce a z výnosu pomáhat zemím Třetího světa, jimž by byly odpuštěny dluhy. Můžeme se povzneseně usmívat těmto požadavkům a pokládat je za romantické, a ony také takové jsou, o tom není pochyb. Tržní ekonomika má své zákony, lze je jistě ovlivňovat, ale není možné se proti nim stavět. Pokládat Světovou obchodní organizaci za pouhý nástroj Spojených států je nepřípustně zjednodušující. Nicméně to, že se v letošních vedrech sejde ve vyspělé zemi západní Evropy 100 tisíc lidí a manifestuje nikoli, abych použil francouzského výrazu, za svůj biftek, ale za názor na potíže dnešního světa a jeho vývoj, stojí rozhodně za zamyšlení.

Mimochodem, dovedete si představit stejnou manifestaci u nás v České republice? Přišel by na ni vůbec někdo? Asi těžko, čeští anarchisté jsou na prázdninách a průměrnému Čechovi pojem globalizace nic neříká. Druhý aspekt Larzacké manifestace byl ryze francouzský. Učitelé, státní zaměstnanci, herci a technici malých divadel, zkrátka všichni, kdo neuspěli při nedávných sociálních konfliktech, vyslali do Larzacu své stoupence, aby se poradili, co dál. Pod rozpáleným sluncem sdělili francouzské vládě, že budou na podzim pokračovat. Prohráli sice první bitvu, ale nechtějí se vzdát. Jóse Bové, muž s mohutným knírem, prohlásil, že letošní sociální podzim ve Francii nebude pouze horký, ale přímo spalující. Stejně jako letošní léto.