Demokracie na zakletém zámku

Není těžké si představit nepříznivé dopady. V této chvíli se zastavila volební kampaň a soutěž stran byla dočasně zrušena. Menší neparlamentní strany už ohlašují svůj bankrot, protože do kampaně daly všechny peníze. O regulérnosti voleb s takovou kampaní je možné úspěšně pochybovat, i kdyby se co nevidět opět rozjela. Účast bude nepochybně nižší, než kdyby Ústavní soud Melčákovu stížnost ignoroval. Také ekonomické důsledky jsou nad slunce jasnější a veřejně o nich mluví premiér Jan Fischer i ministr financí Eduard Janota. Když volby nebudou, musíme počítat s relativně dlouhým rozpočtovým provizoriem. To je v období největší ekonomické krize od třicátých let minulého století zvlášť na pováženou. Dá se počítat s tím, že poklesne kurz koruny a že se zdraží půjčky pro český stát. Počátkem roku nebude možné žádat o evropské dotace a stát nebude mít možnost investovat ani z vlastních peněz. Prostě ekonomický pád se prohloubí a celé to bude stát desítky miliard korun.

Konec české demokracie a prosperity, tak by se dala nazvat nadějná akce ruské tajné služby, pokud stojí za Melčákem právě ona. Ďábelské kousky tajných agentů jsou dostatečně známy z dobrodružných filmů a zásah v Česku si s tím nezadá ani v nejmenším. Ten český trik spočívá v tom, že se s kritickou situací nedá nic dělat, jen se můžeme dívat, kam to všechno dojde.

Politici jsou hyperaktivní, to nelze popřít, když připravili scénáře, které po hodině ukazují, jak přece jen k volbám dojít a jak zajistit vznik nové sněmovny, která by rozpočet schválila. V neděli se potkají šéfové stran s prezidentem republiky a domluví do detailu postup. Předem je jisté, že se v úterý po obědě sejde sněmovna, která vrátí do druhého čtení senátní návrh ústavního zákona, podle kterého mohou sněmovnu rozpustit sami poslanci. Ještě v úterý večer druhé čtení proběhne a politici načtou návrh, jak by mělo rozpuštění a vyhlášení nových voleb vypadat. Pak musí počkat 48 hodin předepsané lhůty do třetího čtení, které tedy přijde na řadu ve čtvrtek večer. To je skvěle vymyšleno, protože mezitím se sejde Ústavní soud, který definitivně rozhodne, jestli Melčákovu stížnost odmítne, anebo jí dá za pravdu. Pokud Melčáka odmítne, potom je všechno v pořádku a volby budou počátkem října. Pokud ale soudci budou s Melčákem souhlasit, termín předčasných voleb bude zrušen. Pak sněmovna ústavní zákon o svém rozpuštění a novém termínu voleb přijme a odešle do Senátu. Ten ho nechá projít na speciální schůzi příští pátek. Následující pondělí prezident zákon podepíše, v úterý se sněmovna rozpustí a začne druhý díl kampaně. Spory jsou pouze o to, jaký by měl být nový termín. Ovšem zdá se, že politici dostávají rozum a shodují se na nezbytnosti uskutečnit volby v původním termínu počátkem října, i kdyby to mělo být podle jiného ústavního zákona.

Zní to všechno velkolepě, ve skutečnosti je to důležité asi tak jako dětská hra. Právníci mohou vymýšlet varianty postupu, politici mohou pilovat svou strategii, mohou předstírat, že volební kampaň pokračuje, ovšem něco se stane až ve čtvrtek dopoledne, kdy se schází Ústavní soud. A nikdo, žádný z politiků dnes neví, jak soudci rozhodnou. Na ústavní stížnost je totiž možné odpovědět i jiným způsobe, než ji prostě schválit, anebo zamítnout. Vymýšlet reakce je hezké, ale když nevím, na co mám reagovat, nepříliš praktické.

Do příštího čtvrtka se prostě nedá nic dělat, jako kdyby v pohádce o Šípkové Růžence všichni najednou usnuli.

Za dva měsíce a týden proběhnou oslavy dvacátého výročí sedmnáctého listopadu, kdy padl komunistický režim. Tehdy byla opat založena demokracie a nově se vytvořily podmínky k ekonomické prosperitě. Dvacet let demokracie je dlouhá doba a ve srovnání s minulostí se dá říct, že všechno proběhlo nadmíru dobře. Teprve teď nastává skutečně vážná zkouška, v níž musí obstát všichni, občané, politici, ekonomové. Může se stát, že přichází katastrofa, se kterou nebude možné nic dělat ani po rozhodnutí Ústavního soudu. Stále je možné, že krize odezní stejně rychle, jako přišla. Stačí, když Ústavní soud povolí volby na počátku října. Velký optimismus však není na místě. Soudci zřejmě mají nějaký záměr, i když se o něm na veřejnosti nešíří. Může být bohulibý i zpozdilý, o tom se dá jen spekulovat. V každém případě pro něj hlasovalo 11 ze 13 soudců, kteří tvořili senát při posuzování Melčákovy stížnosti. Původně tvrdili, že chtějí případ posuzovat několik měsíců, pak oznámili první stání na příští čtvrtek, dnes dokonce slibují, že ve čtvrtek možná rozhodnou. Ale že by ustoupili tak daleko, že svůj záměr zruší a volby bez dalšího povolí, to už nezní pravděpodobně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .