Demise

Co je asi na tomto kuriózním kabinetu nejzajímavější, je diskuse o tom, jaký má vlastně mandát vláda bez mandátu. Jelikož se jedná o vládu, nelze se divit, že vládne. Konec konců její členové berou plat a občan by právem reptal, kdyby ministři s výmluvou na to, že nedostali důvěru, nedělali nic. Z druhé strany ovšem každé jejich rozhodnutí lze s poukazem na absenci mandátu zpochybnit. Navíc když vláda byla prakticky odsouzena k demisi už ve chvíli svého jmenování. Jednotliví ministři se svých epizodních rolí zhostili různě. Někteří pouze využívají prostor v médiích ke strefování se do svých předchůdců, jiní i za těch pár dní ve funkci naznačili, že rozumějí svěřenému rezortu a zřejmě by byli dobrými ministry.

Jinak řečeno by některým ministrům mandát slušel, jiní by s ním naopak měli velké problémy. Tak tomu ovšem bývá i u vlád, které k vládnutí mandát mají. Odborné rozpaky zpravidla budí politici, kteří se stanou ministry z titulu svých stranických zásluh. Kabinet Mirka Topolánka pověřil prezident vládnout v demisi. Jak dlouho to bude, jasné není a také nevíme, zda podobné vlády bez mandátu nebudou ještě dvě. Stane-li se tak, posoudíme dodatečně, která byla nejlepší. Smysluplné to ale není.