Demise

Ve stejně prekérní situaci jsou ovšem i další ministři, kteří jsou pod tlakem učitelů, lékařů či veřejnosti kulturní. A je otázka, zda lidsky srozumitelné rozhodnutí odejít od rozdělané práce ve chvíli, kdy se objeví objektivní, celospolečenský problém, je i rozhodnutím profesionálním. Armádě stále z rozpočtu připadnou dvě procenta, snad nějakých šedesát miliard ročně, což není částka, se kterou by armáda nemohla hospodařit.

Ministr Tvrdík uznává, že krácení vojenských výdajů se zastavilo na hodnotě, která je průměrem v Severoatlantické alianci, a bezelstně přiznává, že kdyby s tímto zdrojovým rámcem začínal, byl by ministrem spokojeným.

Pak ovšem premiér nejlépe učiní, když takového spokojeného ministra, tedy ministra spokojeného s daným zdrojovým rámcem, najde jako náhradu za ministra Tvrdíka, který má problém s utažením vojenského opasku. Naše armáda musí dostát závazkům vůči Severoatlantické alianci, ale nemůže to být na dluh. Pro vojáky jistě nebude příjemné rušit další posádky, ale pro veřejnost by bylo nepříjemnější, kdyby se místo nich rušily další nemocnice, a nebo dokonce školy. Na tom nic nezmění ani popularita Jaroslava Tvrdíka. Právě od populárních politiků se očekává, že budou schopni prosazovat sice nepopulární, ale nezbytná opatření. Jinak jsou z pohledu strany, která vládne, populární zbytečně.