Dědičný úsměv
Zdědit se dá ledacos. Izraelští vědci zjistili, že po rodičích dědíme i způsob, jakým dáváme najevo své emoce. Nejsilnější je dědičnost grimas, kterými projevujeme zlost. Nejslabší je dědičnost výrazu při hlubokém soustředění.
"Ten směje! Celý tatínek!"
Podobné nadšené výkřiky nad úsměvem bezzubých úst maličkého kojence můžeme slýchat v každé rodině. Izraelští vědci došli k závěru, že tyto na první pohled ryze emotivní soudy mají racionální jádro. Úsměv a další mimické projevy patří k vlastnostem, které dědíme po rodičích.
Mimika je nedílnou součástí naší osobnosti. Na první pohled se zdá logické, že tyto spontánní projevy máme odkoukané od lidí v nejbližším okolí. Malé dítě pečlivě sleduje vše a všechny kolem sebe. Řadu dovedností získává tím, že se "opičí" po dospělých. Dokonce i nevidomí se podle stávajících představ učí mimickým projevům tak, že hmatem kontrolují výraz tváře svých blízkých. Sami nevidomí ale nesouhlasí. Podle nich je převod hmatových podnětů do výrazů jejich vlastní tváře prakticky nemožný.
Eviatar Nevo z univerzity v Haifě sledoval mimiku v tvářích jednadvaceti nevidomých spolu s výrazy tváří třiceti osob z jejich pokrevního příbuzenstva. Nechal všechny dobrovolníky vyprávět příběhy, během nichž si vybavovali určité emoce. Přitom všechny osoby filmoval a pořízené záběry následně pečlivě analyzoval. Získal tak sbírku třiačtyřiceti různých výrazů tváře. Dalšími analýzami zjistil, že grimasy nevidomých ze všeho nejvíce připomínají výrazy tváře, jakými na stejné emoce reagují jejich pokrevní příbuzní. Vyvodil z toho závěr, že se výrazy tváře dědí. Nejvýraznější byla shoda ve výrazech tváře provázejících zlost.
Následovalo překvapení, znechucení, radost a smutek. Nejslabší dědičnost vykazoval výraz tváře při soustředění.
Výsledky Nevoových experimentů otiskl prestižní americký vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.
Už Charles Darwin si všiml, že nevidomí lidé projevují emoce stejnými výrazy tváře jako lidé s nepoškozeným zrakem. Mnozí vědci došli k závěru, že grimasy spojené s emocemi jsou poplatné příslušnosti k určité kultuře. Byly dokonce provedeny studie, které dokazovaly, že dvojčata používají k vyjádření emocí podobné mimické prostředky. Všechny studie však počítaly jen s kulturními vlivy a nezabývaly se dědičným základem pro výrazy tváře. V tom je Nevoův přístup zcela novátorský. V dalším výzkumu se chtějí izraelští vědci soustředit na identifikaci genů, které jsou za výrazy emocí v naší tváři zodpovědné. Snad by to mohlo nakonec pomoci i lidem, kteří trpí poruchami, jež jim nedovolují vyjádřit emoce mimikou.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.