David Šťáhlavský: Putin proti Mezinárodnímu trestnímu tribunálu

Tehdy se mezinárodní společenství rozpomnělo na svůj úmysl zřídit takový soudní stolec už před 2. světovou válkou. V roce 1937 Úmluvu o zabránění terorizmu ale ratifikovala jen Indie. Dnešní ICCt vznikl před 14 lety po vzoru mimořádných tribunálů právě pro Balkán, ale i Rwandu. Jeho statut podepsali mnozí.

Někteří z nich to pak odvolali, navíc ne všechny parlamenty úmluvu ratifikovaly. Prezident Clinton připojoval svůj autogram výslovně jen na zkoušku, než se USA seznámí s prací Mezinárodního trestního soudu. A George Bush ml. signaturu 42. prezidenta USA krátce po nástupu do Bílého domu zrušil.

USA mají dokonce zákon (ASPA), který má zabránit i vojenskou silou aplikovat jurisdikci ICCt vůči jejich občanům v zahraničí. Za 14 let tribunál odsoudil zatím jediného souzeného. Se schválením ratifikace, deset let podpisu, váhalo i Česko. Václav Klaus zmiňoval právní nesrovnalosti mezinárodního dokumentu, který nejen podle USA, ale taky Číny, Indie, Izraele a Íránu omezují národní suverenitu.

Přístup Ruska k ICCt je podobný. Jen měl opačnou posloupnost. Nejdřív Rusko podepsalo, neratifikovalo, ale spolupracovalo. Ostatně ruština je jedním z oficiálních jazyků. Teď prezident Putin svůj podpis odvolal výnosem „O záměru Ruské federace nestát se účastníkem ICCt“.

Co způsobuje vnější agresivita

Na tom by nebylo nic divného, s ohledem na už řečené, nebýt ovšem Putinova akcentu na mezinárodní právo při začlenění Krymu do Ruska. A odhodlání Kremlu bránit „tradiční hodnoty“, jakož i potírat agresi, terorizmus, válečné zločiny či genocidu. Jak to má ICCt zapsané ve svém „Římském statutu“. Tento týden ovšem tribunál vydal zprávu svého vyšetřovatele, který anexi Krymu vidí jako válečný akt.

Haag ICC - Mezinárodní trestní tribunál|foto: Pavel Novák

Mezinárodní trestní soud nemá ani daleko k tomu, aby vyšetřoval ruskou invazi do Gruzie v roce 2008 stejnou optikou. A do třetice: vyšetřování tragédie malajsijského civilního letu MH-17. Podle mezinárodní komise, které Rusko právem věta v Radě bezpečnosti zamítlo mandát OSN, je důvodné podezření z dalšího válečného zločinu Ruska.

Putin 16. listopadu podepsal výnos No. 361, kterým opouští ICCt přesto, že tribunál ho nemůže bez ratifikace soudit. Ruský prezident tím jen posílil dojem, že jeho chování i výklady nejsou zdaleka tak zásadové, jako účelové. Jakkoliv je závěr jednoduchý, poučení z něj je složitější. Izolovat Putina, jak chtějí mnozí evropští politici, může vést k ještě větší účelovosti. Má tedy pravdu Michail Chodorkovskij, který prosazuje zadržování?

Nejnovější analýza finské vlády dokazuje, že vnější politika Ruska je stále agresivnější. Zatímco Putin, nehledě na sankce, je doma stále populárnější. Toho dosahuje právě vnější agresivitou, protože už vyčerpal vnitřní prorůstové zdroje svého ratingu. Tvrdší sankce by tedy posílily agresivitu.

Zatímco důsledná politika „d’étant“ by mohla přinést výsledek. Pro začátek poučení, že není důležité, zda ruský prezident uznává, či neuznává mezinárodní tribunál, ale zda tento trestní soud uznává jeho.