David Šťáhlavský: Noční vlci a ruský takt

Mají ale jednu přednost: ti, co zeměpis umějí, předají data, těm, kteří je umějí schematizovat a kategorizovat. A další je pak upraví národním koeficientem hodnot. Jinak by šlo o syrovou veganskou stravu, pro většinu (tedy i řadu politiků) těžko stravitelnou.

I Rusové mají samozřejmě škatulky. Ovšem s ohledem na právě popsané vlastnosti jsou po výtce jejich kritéria deformovaná či zvykově smyšlená, jak to ostatně vyžadovalo budování komunismu na papíře splněných pětiletek.

Právě tohle je dobré si připomenout, když se člověk snaží pochopit blufování prezidenta Alexandra Zaldostanova. Byl to právě prezident Ruské asociace motorkářů, který přišel s ďábelským plánem, jak připomenout Evropě, kdo její střední a východní část osvobodil od nacismu.

Čtěte také

A to, spanilou jízdou z Moskvy do Berlína, přes Bělorusko, Polsko, Slovensko, Rakousko, Česko a Německo. Ďábelský proto, že první sovětský motorkářský klub „Noční vlci“, který v roce 1989 Zaldostanov založil, se netají svou vazbou na prezidenta.

Vladimir Vladimirovič udělil už před dvěma lety, k padesátinám, tomuto vystudovanému lékaři, odtud přezdívka „Chirurg“, Řád za zásluhy. A jeho motorkářské spolky získaly za posledních 18 měsíců vládní granty (v přepočtu) za několik desítek milionů korun.

Noční vlci odstartovali v Moskvě letní sezónu. Vydávají se napříč Evropou|foto: Martin Dorazín

Po Putinově krymské jízdě, je ovšem jasné, že taková „road show“ Zaldostanových „bikerů“ nebude pietou za nedopočitatelné oběti války, ale mementem ruské agresivity.

Z hlediska propagandy - teoreticky - velice účinné, kdyby ovšem Rusové byli mocni sebeanalýzy a nepodléhali vlastním bludům, které si sami na sebe ušili. Zaldostanova nevyjímaje.

Jinak by těžko neavizoval masivní podporu prorusky smýšlejících motorkářů napříč Evropou. Jen v Polsku jich mělo být na třicet tisíc. Fakt je, že „Noční vlci“ mají své pobočky v Srbsku, Lotyšsku, Bulharsku, i Německu.

Výsledkem byla ale jen cudná podpora několika domácích motorkářů. Poměr ruských očekávání na jedné straně a západoevropských obav na straně druhé, vychází jako debakl pro ruské barvy.

Čtěte také

Své v tom sehrál samozřejmě zákaz vjezdu do Polska. I asymetrická policejní asistence v Německu. Jeden motorkář byl dokonce vyhoštěn ze „Schengenu“, dalším byla anulovaná víza.

Ruští „bikeři“ si teď budou na chování německých úřadů žalovat u spolkového soudu. I když tak získají prostor v evropském tisku a přitáhnout na svou stranu několik sympatizantů, nevyhrají.

Motorkáři z klubu Noční vlci dorazili 2. května na bratislavský Slavín, kde je krojované dívky po slovanském zvyku uvítaly chlebem a solí|foto: ČTK,ČTK

Základem je totiž prvopočáteční prohra ve všech etapových městech, kam dorazily skupinky motorkářů, kterým se jednotlivě podařilo projet do evropského prostoru.

Kdyby totiž měli takovou podporu, jak deklaroval Zaldostanov, jejich vyslance, většinou to byli rodinní příslušníci, by vítali slibované desetitisícové davy.

Takže, co se ukázalo? Že lze s pomocí materiální „injektáže“ infiltrovat „putinismus“ do myšlení některých kontinentálních politiků. Nezištně získat pro ruský pohled na dnešní svět lidi ze zdola, tedy třeba obyčejné motorkáře, to je už ale problém.

Zodpovědní polittechnologové mají teď jedinečnou příležitost podrobit kritické analýze výsledky v obou prověřených vzorcích západních Evropanů. Umět by to měli minimálně podle amerických učebnic, podobně jako Zaldostanov, po vzoru amerických Hells Angels, vytvořil svůj ryze ruský motorkářský klub.

Výsledky je pak nepochybně třeba upravit správným koeficientem. Ale kterým? Ten pro budování komunismu na papíře splněných pětiletek už vzal za své. Bez koeficientu vlastních idejí to ale nepůjde, ani podle importovaného analytického mustru.