David Irving

Vzdorný až do poslední chvíle. (Televizní záběr, na něm Irving říká: "Zákon je blbec!") David Irving dostal tři roky za popírání holocaustu. Neměl by mít svobodu říkat, co se mu zachce?, ptal se v úvodu včerejšího pořadu Newsnight v televizi BBC moderátor Jeremy Paxman a pokračoval:

Hrozí tedy, že se tento stárnoucí výstředník stává mučedníkem? Holocaust byl skutečností, tvrdí rakouský zákon, pochopitelný snad v době, kdy byl přijat. Byl však tento trest, bylo toto trestní stíhání skutečně nutné? Stálo to opravdu za to? Není to kontraproduktivní? Britská televize samozřejmě citovala i názor lidí, kteří s Irvingovým odsouzením souhlasí: "David Irving je možná klaun, ale je to velmi nebezpečný klaun. Je součástí mezinárodní neonacistické sítě," konstatoval v britské televizi profesor David Cesarani z Royal Holloway College. "Nepíše historii, píše propagandu. V Rakousku se dostal do problémů, protože se vydal uspořádat přednášku v organizaci extremně pravicových rakouských studentů. Není to prostě jen výstředník, historik-amatér s výstředními názory, je to politický aktivista."

Irving se stal obětí rakouských zákonů, které zakazují obhajobu nacistických cílů, pokračovala televize BBC . Ten zákon platí skoro od konce druhé světové války. Avšak v poslední době byla na evropském kontinentě přijata celá řada kontroverzních zákonů, jejichž účelem je takzvaně "chránit historickou pravdu". Popírání holocaustu se stalo v celé řadě evropských zemí konkrétním trestným činem teprve v posledních dvaceti letech. Francie přijala tento zákon v roce 1990, Rakousko v roce 1992, Německo a Švýcarsko v roce 1994, Belgie v roce 1995 a Španělsko v roce 1996. A v poslední době byly zavedeny podobné zákazy v bývalých komunistických státech, v České republice, na Litvě, v Polsku a na Slovensku.

ZDE CHYBA ODSUD DRUHÁ ČÁST

Avšak když se v Británii pokusil jeden řadový poslanec v roce 1997 prosadit svůj soukromý návrh zákona kriminalizující popírání holocaustu, neprošlo to.

Pro mnoho lidí ilustruje publicita, které se za poslední týdny Irvingovi dostalo, nebezpečí takovýchto zákonů. Muž, který byl dávno zdiskreditován, nyní může vystupovat jako mučedník za svobodu projevu.

"Jsem proti tomu ze dvou důvodů," vysvětlil v britské televizi právník Anthony Julius. "Zaprvé kvůli všeobecnému právu na svobodu projevu. A zadruhé, protože zlovolné výroky, s nimiž se tento trest snaží vypořádat, lze neutralizovat daleko efektivněji jinými metodami, především vzděláváním. O holocaustu existuje obrovské množství nevědomosti. Je nutno v této věci lidi vyučovat. Nikoliv trestně stíhat lidi, kteří vyjadřují nesmyslné názory."

Irvingova pověst byla zničena před šesti lety, kdy prohrál civilní soudní při o pomluvu proti historičce Deboře Lipstadtové. Takže jaký má smysl proti němu znovu vést stíhání? ptala se znovu britská televize a pokračovala:

Zuřivé rozhořčení, které nedávno vyvolala publikace karikatur proroka Mohameda, ukazuje, jak rozličné výroky či obrázky mohou být považovány za společensky nepřípustné. Jak daleko by měl stát zasahovat a omezovat, co se smí říkat?

Francouzský zákon, který diktuje, jak se má vykládat historie francouzské kolonie Alžírska a dalších kolonií, je považován za hluboce kontroverzní. Jiný kontroverzní zákon definuje otroctví jako zločin proti lidskosti.

Úřady jsou velmi citlivé na obvinění, že dělají výjimku pro židy, a proto ustupují i všem jiným menšinám, které tvrdí, že i ony byly v historii pronásledovány, a požadují, aby i popírání toho útlaku bylo kriminalizováno.

Debata o tom, jaká má být role státu jako "ochránce historie", bude jistě pokračovat, uzavřela svou reportáž televize BBC.

Moderátor pořadu Newsnight Jeremy Paxman hovořil s Irvingovým právním zástupcem Elmarem Kresbachem: Paxmanovy otázky byly tyto:

Není to děsivě zastaralý zákon, omezovat takto svobodu projevu? V moderní Evropské unii je to hodně podivné, že? Tady máme člověka, který byl odsouzen za vyjadřování názorů, ať jsou jakkoliv odporné, na tři roky do vězení, a je to delší trest, než kdyby byl odsouzen za znásilnění! Myslíte si, že by pan Irving dostal stejný trest, kdyby byl, například, rakouským politikem? Je hodně Rakušanů, jimž je nad tímto rozsudkem trapně?

Britský deník Independent věnoval v úterý rozsudku nad Irvingem rozsáhlý redakční komentář. Praví se v něm, mimo jiné: "Pro nás je tento případ daleko složitější, než jak připadal soudu ve Vídni. S názory pana Irvinga bychom nemohli více nesouhlasit. Avšak má právo zastávat, jaké názory chce, a má právo je vyjadřovat na veřejnosti. Podle rakouského zákona mohl být odsouzen až na 10 let. Avšak I tři roky vězení je příliš mnoho pro kohokoliv, kdo by měl mít právo uplatňovat v demokracii svobodu projevu.

Times citují známého vojenského historika Anthonyho Beevora, který řekl: "Ať jsou názory těchto lidí jakkoliv nechutné, měli bychom s nimi debatovat a nikoliv je zavírat do vězení a proměňovat je v mučedníky."

Proti Irvingově odsouzení je i americká historička Deborah Lipstadtová, kterou se v roce 2000 pokusil Irving neúspěšně žalovat o pomluvu a u soudu tvrdě prohrál, což mu zničilo pověst a ukončilo to jeho profesionální kariéru, v pondělí při příležitosti Irvingova odsouzení uvedla: "Měli na něho reagovat zvukem jediné tleskající ruky. To, co si Irving zasluhuje, je jen zapomnění."

Deník Times v úterý poznamenal, že Irving byl odsouzen shodou okolností zrovna uprostřed ostré debaty ohledně svobody projevu, kdy mnoho lidí hájilo přávo médií publikovat karikatury proroka Mohameda. Poukázal na to že arabská televize Al Džazíra odvysílala vyhlašování rozsudku nad Irvingem své islámské divácké obci.