Daňová reforma

S tou daňovou reformou je to totéž. Před volbami si milióny potenciálních voličů mohli hezky doma v klidu šoupat papírovými šoupátky, které rozdávali občanští demokraté v předvolební kampani "ODS Plus".

Před volbami si občané mohli našoupat poměrně pěknou představu o tom, kolik že to ušetří na daních, podaří-li se ODS prosadit slibovanou rovnou daň. Nyní je možné šoupátka v klidu zašoupnout do spodního šuplíku a lovit z různých zdrojů předpovědi ekonomů o tom, kolik a zda vlastně vůbec něco občané ušetří.

Ne, že by oznámený balíček reforem byl zcela scestný - naopak, je to jistě dobře nasměrované, ale ne snad ani polovičaté, či spíše pětinové. Autor původní, předvolební vize reforem dle ODS, poslanec Vlastimil Tlustý to v rozhovoru pro Českou televizi označil za "maketu" původních reforem, z nichž po konzultacích s koaličními partnery zbylo jen ve vzduchu visící číslo 15.

Z pohledu občana mi na vládním sdělení tak trochu vadí něco jiného. Před volbami se snad každá partaj oháněla plány na zlepšení života občanů, tedy svých případných voličů. Ve vládním sdělení už o občanech mnoho slov nepadlo, hlavní prioritou při vysvětlování jednotlivých aspektů reforem se daleko častěji hovořilo o tom, že "to" (balíček reforem) bude prospěšné pro "stát", případně, že "to" pomůže "rozpočtu" nebo "stavu veřejných financí".

Kromě přesměrování politické pozornosti od občana k blahu státu či rozpočtu, v koaliční vládní obhajobě plánovaných změn (celkem samozřejmě, protože to není nic moc k chlubení) chybí přehledné vyjádření skutečného dopadu reforem na rozpočty jednotlivců a domácností. Vágní zašumlování předpokládaných daňových úlev tak trochu zakrývá, že nejpočetnější skupina občanů si - pravděpodobně - mnoho nepolepší, zatímco spoluobčané s výdělky nad osmdesát tisíc si polepší hodně. Ne, nezávidím jim jejich výdělky, ale rád bych z úst politiků slyšel, že je to tak dobře a hlavně, proč se to takto má dít...

Třetí věcí, která je na oněch navrhovaných reformách tak trochu divná, je onen zaumný způsob výpočtu daně z tzv. superhrubé mzdy. Tato superhrubá mzda v sobě zahrnuje jak samotnou výplatu, tak také její navýšení o sociální a zdravotní pojištění. Chápu to, daňová sazba se sice snižuje, ale je vypočítána z vyšší sumy. Názor na to, zda náhodou nejde o zdanění daní, za což jsou některými odborníky sociální a zdravotní pojištění považována, není jednotný. Nicméně všichni se shodují na tom, že výpočet daní ze superhrubé mzdy je světový unikát.

Kdyby se měla super-hrubá mzda osvědčit, je možné poté navrhnout ještě ultra-super-hrubou mzdu, do níž bude započítán i příjem souseda, či mega-ultra-super-hrubou mzdu, počítající i s penzí prarodičů....

Vždy, když se v souvislosti s nějakou ekonomickou záležitostí, kterou tu někdo vymyslel a chystá se jí uplatnit, objeví slovní spojení "světový unikát", naskáčou mi obrazně ony pověstné "pupínky".

Jeden z nejznámějších světových ekonomických experimentů už v téhle zemi jednou proveden byl, jmenoval se kuponová privatizace a dopadl, jak dopadl. Najdou se dokonce i ekonomičtí odborníci, kteří pro tento experiment nalézají daleko tvrdší a ne tak vznešeně znějící označení, například "loupež století", a podobně ...

Karty pro jednání o reformách daní v Poslanecké sněmovně jsou rozdány poměrně jasně. Levice je proti s tím, že jde o reformy pro bohaté, jejichž dopad na širokou veřejnost nebude příznivý. Pravice, lépe řečeno koaliční poslanci, kteří by měli jaksi automaticky vládní návrh podpořit, budou mít stejně o čem přemýšlet. Neboť, když si odmyslí, že pro ně samotné ty reformní kroky budou příznivé, mohlo by je napadnout, že pro jejich voliče s průměrnými příjmy to už tak slavné nebude. Říká se tomu "hazardování s důvěrou", ale na to už jsou politici zvyklí.

Stejně se tu už nějakých deset let při volbách nevolí mezi něčím dobrým a lepším, ale mezi menším či větším zlem...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .