Daniel Veselý: Konflikt v Afghánistánu má pouze diplomatické řešení

31. říjen 2018

Tragické úmrtí českých vojáků v Afghánistánu by v české politické a mediální sféře mělo iniciovat korektní debatu nejen o smyslu našeho vojenského angažmá v této zemi, ale i o stažení všech aliančních vojsk.

Ti, kdo tvrdí, že pietu za padlé české vojáky by neměla narušovat debata o smyslu naší mise v Afghánistánu, by si zároveň mohli položit otázku, kdy je tedy vhodné o tomto tématu hovořit.

Vždyť o 17 let trvající válce se v poslední době dozvídáme jen tehdy, když tragicky zahyne některý z českých vojáků.

Diskuse na toto téma však míjí jádro problému, neboť je limitována námitkami, zda je vhodné ji vůbec vést. Přitom v západních mediálních a akademických kruzích se řadu let objevují legitimní názory zpochybňující smysl válečných snah NATO v Afghánistánu.

Taktéž průzkumy globálního mínění ukazují, že opozice vůči vojenským operacím Severoatlantické aliance v zemi pod Hindúkušem je dlouhodobě konzistentní. Optimismus týkající se dílčích úspěchů českého kontingentu v Afghánistánu rozporuje dlouhodobý pesimismus většiny Afghánců ohledně budoucnosti jejich země, jak ilustruje loňský výzkum veřejného mínění organizace The Asia Foundation.  

Američané v Afghánistánu nevyhrávají

Miloš Zeman ve Vladislavském sále v den 100. výročí založení Československa vášnivě obhajoval naše vojenské angažmá v Afghánistánu, neboť mezinárodní terorismus prý představuje největší bezpečnostní riziko, jemuž v současnosti čelíme.

Lidstvo však dnes v první řadě ohrožují klimatické změny a riziko jaderného konfliktu. A škrobená účast amerického ministra obrany Jamese Mattise, který navštívil Prahu, nám může být jen pramalou útěchou.

Mattis vyjádřil přesvědčení, že Češi navzdory svým obětem v Afghánistánu nepoleví. Jenže Mattisovu víru v konečné vítězství kalí květnový audit Pentagonu, podle nějž USA v Afghánistánu nevyhrávají. Dočteme se zde, že afghánská ekonomika, vycházíme-li z HDP, přestala růst v roce 2012.

Počet sebevražedných atentátů se v loňském roce zvýšil o 50 procent, frekvence sektářských útoků se ztrojnásobila a intenzita útoků ze strany příslušníků afghánských ozbrojených sil vzrůstá. Pouze 65 procent afghánské populace žije pod vládní kontrolou, přičemž povstalecké síly ovládají stále větší území.

Ačkoli se Trumpova administrativa navenek prsí svými imaginárními úspěchy na afghánském bojišti, bezradné tápání Pentagonu v této zemi asi nejlépe dokresluje skutečnost, že v létě američtí diplomaté navázali přímé rozhovory s Tálibánem. Toto radikální hnutí, čerpající inspiraci ve vyhroceném paštúnském nacionalismu, si nelze jednoduše odmyslet, jelikož – ať se nám to líbí, nebo nelíbí – je součástí afghánské společnosti.

S teroristy je nutno vyjednávat

Čeští vojenští činitelé zastávají názor, že válečné úsilí NATO v Afghánistánu je prubířským kamenem západního odhodlání zvítězit nad extremisty z Tálibánu a Daeše, neboť s teroristy se prostě nevyjednává. Jenže historická zkušenost hovoří jinou řečí.

Inspirací může být Velkopáteční dohoda, díky níž byl ukončen krvavý konflikt v Severním Irsku, třebaže je zapotřebí uvážit naprosto odlišné a nadto komplikované politické a náboženské podmínky.

Daniel Veselý

Nekonečnou válku v Afghánistánu ukončí pouze vytrvalá a inteligentní diplomacie zahrnující všechny segmenty afghánské společnosti. Je nutné vést rozhovory také s táliby, kteří jsou diplomacii nakloněni. Extremisté musí být odzbrojeni a izolováni. A v neposlední řadě je zapotřebí stanovit pevný harmonogram týkající se stažení všech aliančních vojsk.

Spustit audio