Daniel Kroupa: Vláda chaosu?

No a můžeme si klást otázku, jak budeme jednou nazývat vládu, která vládne nyní? Od lidí, kteří ji podporují, zatím nezazněla charakteristika, z níž bychom nějaký název mohli vytvořit. Odpůrci její rozhodování nejčastěji popisují jako „chaos“. Budeme tedy na ni vzpomínat jako na Vládu chaosu? Těžko říci, ještě není všem jejím dnům konec. A právě ten prý bývá rozhodující.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Předčasné volby, nebo Babiš ve vlastní šťávě?

Zdržme se tedy předčasných soudů o tom, co bude, a sledujme přednostně to, co máme před očima. Přijímání a rušení vládních opatření, jejichž cílem je v době epidemie zabránit šíření nákazy nad míru zvládnutelnou naším zdravotnickým systémem, má nesporně chaotické rysy. To ostatně občas přiznávají i sami členové tohoto exekutivního orgánu.

Na svou obhajobu uvádějí, že podobně jednají i vlády jiných rozvinutých demokratických států a že příčinou je chování koronaviru, který nakažlivé onemocnění způsobuje. Připusťme tedy, že je to otázka míry, kterou budeme schopni posoudit, až bude tato šlamastyka za námi.

Řídit se zákony a mravními normami

Jenže podobně chaoticky probíhalo i jednání o daňovém balíčku. Vyvolal je rozpor mezi vládními stranami, které se nedokázaly mezi sebou dohodnout o výši sazeb a svůj spor přenesly na půdu parlamentu.

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Poučení z roku 2020 – tahle země potřebuje nějakou vládu

O mnoho lépe neprobíhala příprava zákona, který je hlavním politickým nástrojem uskutečňování vládního programu – státního rozpočtu. Navíc do poslední chvíle před jeho schvalováním neměl premiér zajištěný dostatek hlasů a snížil se k výzvám k opozici, aby opustila sál a umožnila snížením kvora jeho přijetí.

Výrazem „chaos“ dnes lidé obvykle označují zmatek a mají z něho hrůzu, protože v něm ztrácejí orientaci. Moderní matematika vytvořila dokonce teorii chaosu, která se zabývá dynamickými systémy, v nichž dochází k zdánlivě náhodným stavům a mimořádným jevům, při čemž však v nich lze přece jenom odhalit jisté pravidelnosti a determinující zákonitosti. Zdá se však, že tyto teorie jsou schopny v politickém chaosu postihnout pouze jeho fyzikální dimenzi, čímž nám v orientaci nepomohou.   

Čtěte také

Jiří Pehe: Pád Babišovy vlády by otevřel dveře Zemanovi

Pro úplnost musíme připomenout, že původní význam slova „chaos“ je odlišný. Pochází z antické řecké mytologie, kde znamenal cosi jako propastnou prázdnotu, z níž se zrodila „širokoprsá Země“, Noc, věčná tma a pak všechno ostatní. Zábavné spekulace o tom, jaká prázdnota zplodila politické jevy, jejichž jsme svědky, si raději odpustíme.

Je důležitější ptát se, jak se máme v chaotickém prostředí chovat my, abychom neztráceli správný směr života, a čeho se ve víru zmatených událostí chytit. Naštěstí nežijeme v totalitním systému, v němž politika pohltila všechno včetně soukromé sféry.

Daniel Kroupa|foto:Jana Přinosilová,Český rozhlas

V liberální demokracii je politická moc omezená ústavou a má přesně vymezené hřiště v prostoru i v čase. Postačí tedy, když se budeme řídit zákony, mravními normami a morálními zásadami, které nám rodiče vštípili v dětství. A měli bychom před volbami důkladně přemýšlet o tom, koho na to politické hřiště pošleme.

Autor je filozof a pedagog