Daniel Kroupa: Vítězství terorismu v Afghánistánu
Nejhorší zprávou, kterou vyslala americká kapitulace v Afghánistánu světu, je, že teroristé mohou zvítězit nad mocností, jejíž armáda je vybavena nejmodernějšími technickými vymoženostmi. O kapitulaci rozhodl v loňském roce prezident Trump, když se za zády afghánské vlády dohodl s hnutím Tálibán o odchodu amerických vojsk; uskutečnil ji letos v srpnu prezident Biden.
Konkrétním okolnostem, které vedly k tomu, že Američané a jejich spojenci do války v Afghánistánu vstoupili, nakolik se podařilo naplnit válečné cíle, proč se nepodařilo v této zemi vytvořit stabilní politický řád a armádu schopnou jej ubránit, se nyní věnují odborníci, analytici a znalci místních poměrů.
Čtěte také
Do jejich řemesla se plést nehodlám. Pokusím se jenom obrátit pozornost k problému, který sice s touto událostí souvisí, ale má obecnější rozměr.
Mám na mysli nesnáze, na které narážejí demokratické armády v boji proti organizacím využívajícím teroristickou taktiku v asymetrických válkách. Tyto armády mají povinnost při bojových operacích postupovat přísně v souladu s pravidly mezinárodního válečného práva, které má své počátky v Haagské úmluvě z roku 1907. K základním principům takového postupu patří, že útok musí směřovat pouze na legitimní vojenské cíle, bojové jednotky musí rozlišovat bojovníky od civilistů a vyvarovat se pokud možno vedlejších obětí.
Poradit si s teroristickou strategií a taktikou
Teroristická hnutí se těmito pravidly nejenže neřídí, ale svoji strategii a taktiku budují právě podle opačných zásad: na vojenské cíle útočí jenom výjimečně, vystupují v civilním převleku a svůj útok zaměřují především na civilisty, s úmyslem zabít jich co nejvíce.
Čtěte také
Jejich záměrem je vyvolat v obyvatelstvu strach, znemožnit jeho spolupráci s bezpečnostními silami a vyvolat dojem, že jedinou cestou, jak zachránit život, je podrobit se vůli teroristů. Zastrašenou společnost je pak snadnější podmanit si a ovládat.
Porazit teroristickou organizaci vyžaduje především zničení jejího vedení a odstavení od finančních zdrojů, je třeba také rozprášit její bojovníky a obyvatelstvu před nimi zajistit trvalou ochranu. To se v případě hnutí Tálibán mohlo podařit jen obtížně, protože jeho vůdci se uchýlili do sousedního Pákistánu, kde získali ochranu a prostředky k dlouhodobému boji. Čas a strach pak už pracoval pro ně.
Afghánské vojenské a bezpečnostní síly byly, jak se ukazovalo v posledních letech, dostatečně silné a vybavené k tomu, aby se západními spojenci za zády dokázaly čelit bezprostřední teroristické hrozbě, ale příliš slabé na to, aby samy nepodlehly strachu ve chvíli, kdy zůstaly opuštěny i svou vlastní vládou. Pak se rozpadly a šlo už jenom o to, aby každý zachránil sám sebe.
Konkrétní analýzy expertů pojednávající o tom, jak ke konfliktu došlo, jak probíhal a proč skončil debaklem, budou zajímavé, důležité a užitečné, ale hlavní zprávu o něm už máme a není dobrá. Řekl jsem ji už na začátku: nejmodernější a nejsilnější armáda světa si nedokázala za dvacet let poradit s teroristickou strategií a taktikou. Pro teroristy znamená povzbuzení, pro západní stratégy důvod ke zpytování svědomí a promýšlení nových a účinnějších postupů v boji s terorismem. Pokud na ně nepřijdou, hrozí, že to příště dopadne stejně.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
