Daniel Kroupa: Velký papež Benedikt XVI.
Smutnou zprávu o úmrtí bývalého papeže Benedikta XVI. jsem zachytil v posledním dni minulého roku v článku na serveru Novinky – a udělalo se mi nevolno. Z výčtu skutků, jichž se podle tohoto textu měl emeritní papež dopustit, mohl čtenář nabýt dojmu, že svět opustil nějaký zločinec a nikoli jeden z nejvýznamnějších myslitelů v oblasti filosofie a teologie, který měl navíc velké zásluhy na modernizaci římskokatolické církve.
S tak pokřivenými výklady jsem se o této církvi a jejích představitelích setkával v komunistické propagandě, ideologicky zaměřené na boj proti náboženství. Autora článku z toho nepodezírám; jen z ignorantství a mizerné žurnalistiky.
Čtěte také
Mám pochopení pro kritiky této církve a občas se k nim i sám připojuji. Ta kritika však nesmí být pokřivena tím, že se zakládá na nepravdách a polopravdách, což se v tomto případě stalo. Již charakteristika Benedikta XVI. jako konzervativce a „strážce nehybnosti“ neodpovídá skutečnosti, protože právě on přispěl svým působením na II. vatikánském koncilu k hluboké reformě církve.
Od svých radikálnějších kolegů z akademické sféry se lišil hlavně tím, že namísto požadavků na další reformy šel do církevních funkcí uskutečňovat ty, o nichž bylo rozhodnuto. Šlo nejen o změny bohoslužebné praxe a vnitřního života církve, ale o její přizpůsobení podmínkám moderního světa, o zlepšení vztahů s ostatními církvemi a s ostatními náboženstvími.
Kdo chce soudit?
Abychom si uvědomili, jak obtížné je pohnout s touto institucí, je třeba připomenout, že trvá dva tisíce let a spravuje více než miliardu členů, pocházejících z rozmanitých národů, etnik a kultur z celé naší planety.
Mohou být zajisté rozumné důvody kritizovat učení katolické církve, je však nesmyslné vytýkat jejímu hlavnímu představiteli, že odmítal změnit ty věroučné články, které od počátku tvoří součást její identity.
Benedikt XVI. se, na rozdíl od jiných, těmito kritikami zabýval, zkoumal jejich oprávněnost a vysvětloval důvody, proč je nemůže akceptovat. Konfrontoval katolické učení s moderními myšlenkovými směry a vedl věcný dialog s jejich představiteli. Příkladem může být přátelská diskuse o vztahu vědy a víry, kterou v letech 2004 až 2007 vedl s německým filosofem Jürgenem Habermasem, kterého naši „konzervativci“ považují za jednoho z největších démonů současného neomarxismu.
Benedikt XVI. byl učenec, který zasvětil většinu svého života studiu a psaní odborných či populárních knih. Jeho bibliografie jich zahrnuje více než šest desítek. Mnohé byly přeloženy do češtiny, a tak se i naši čtenáři mohou přesvědčit o jejich kvalitě. V praktickém životě se z naivity a nezkušenosti jistě dopouštěl chyb, které není důvod zamlčovat. O čem však nepochybuji, je to, že jednal v dobré vůli a v souladu se svým přesvědčením založeným na poznané pravdě.
Kdo chce zkoumat a soudit jeho případná pochybení, nechť tak činí. Ale se znalostí faktů, okolností a motivů. Já to přenechám spravedlivému soudci, před nímž nyní velký papež Benedikt XVI. stanul.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
