Daniel Kroupa: Televizní debaty a volební potenciál

Pan prezident totiž tentokrát vypsal volební termín jaksi s předstihem, čímž donutil uchazeče o místa ve sněmovně k tomu, aby se méně věnovali práci na zákonech a více předváděli na veřejnosti. Po skončení poslední sněmovní schůze k tomu budou mít času dostatek. A také více příležitostí díky tomu, že eská veřejnoprávní televize v souladu se svým posláním jim k tomu poskytne mnoho příležitostí.

Čtěte také

Petr Holec: Skutečná hrozba opobloku? Podle nového průzkumu lidé nechtějí jejich vládu ani premiéra

Letos se pravidla účasti v předvolebních pořadech trochu změnila. Vedení této televize rozhodlo dát ve vysílání – pokud možno – prostor všem kandidujícím uskupením. Do nejsledovanějších debat však hodlá zvát pouze představitele stran, které mají šanci překročit pětiprocentní hranici nikoli podle průzkumů veřejného mínění, na které je veřejnost zvyklá, ale podle volebního potenciálu. Pochopitelně, že za to sklidilo kritiku. Zejména od těch, kteří tuto podmínku nesplňují. Prý se jedná o svévolné rozhodnutí, protože přece existuje řada jiných průzkumů, podle nichž právě jejich strana dosáhnout kýžených pěti procent může.

Zmatený divák

Čtěte také

Daniel Kaiser: Babiš se pořád neokoukal. Věřím, že v ODS bude ochota jít s ním do koalice nulová

Po pravdě řečeno má v těch průzkumech veřejnost trochu zmatek, který je daný zejména tím, že nerozlišuje mezi jednotlivými metodikami, podle kterých probíhají, a nevnímá, na co přesně ten který odpovídá.

Například stranické preference se zkoumají u všech respondentů bez ohledu na to, zda půjdou volit, proto mnoho nevypovídají o výsledku voleb. Ten se pokouší odhadnout volební modely, které započítávají jenom odpovědi těch, kteří volit hodlají. Voličské preference zase kombinují obojí, aby se dobraly přesnějšího odhadu. Agentury někdy nabízejí své volební prognózy, v nichž postupují každá po svém. Proč? Inu, protože si uvědomují úskalí těchto metod.

Volební potenciál

Jejich hlavním problémem je, že představují řez veřejným míněním v daném okamžiku a nepostihují jeho dynamiku. Tedy to, jak se mění v čase. Jeden týden se v televizi blýskne politička, kterou by lidé rádi volili, další týden však zjistí, že v jejich kraji nekandiduje, ale mají tam člověka z jiné strany, kterého si váží, a tak se rozhodnou dát svůj hlas jemu. Zkrátka mínění veřejnosti je nestálé jako voda, která se přelévá z místa na místo. Ale i voda se pohybuje mezi určitými břehy a ty mají větší trvanlivost. A právě na ně se zaměřují průzkumy volebního potenciálu.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA, Profimedia

Sociologové, kteří je provádějí, se zaměřují na lidi rozhodnuté jít k volbám a ptají se jich nejen na to, kterou stranu hodlají volit, ale také na další, které by pro ně byly přijatelné. Získaná data umožňují určit procento skalních voličů jednotlivých stran, tedy těch, kteří je budou volit, i kdyby na sůl nebylo, ale umožňují také poměrně přesně odhadnout, kolik mohou získat potenciálních voličů maximálně. Pokud jsou obě čísla pod pěti procenty, lze říci, že se do sněmovny nedostanou s větší jistotou než podle ostatních typů průzkumů veřejného mínění.

Shrneme-li: vedení České televize učinilo správné rozhodnutí zvát do sledovanějších předvolebních debat politiky podle průzkumů volebního potenciálu politických stran.

Autor je filozof a pedagog