Daniel Kroupa: Patří obraz mrtvého Putina na Ministerstvo vnitra?

5. listopad 2022

Na budově Ministerstva vnitra se v době oslavy státního svátku založení Československé republiky 28. října objevily státní vlajky České republiky, Ukrajiny a mezi nimi obraz bledého obličeje Vladimira Putina ve vaku na mrtvoly. Tento provokativní výjev, vyvěšený se souhlasem ministra, vyvolal kritiku i nadšení části veřejnosti.

A jak jinak, než že se rozhořely spory o to, zda je důstojné a vhodné tímto způsobem vyjadřovat nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině. Ani na ruské straně tento čin nezůstal bez povšimnutí; její propagandisté jej odbyli ironickou poznámkou, že „Češi předvedli umění vysoké diplomacie“.

Čtěte také

Již dříve jsme podobné diskuse zažili při vyvěšování tibetské vlajky – na to tehdy pro změnu reagovala hněvivě Čína. Někteří politici varovali před narušením našich vztahů k této velmoci, ale to se příliš neprojevilo. Je tedy možná na čase zamyslet se nad tím, podle jakých zásad by měli naši vládní představitelé postupovat v podobných situacích.

Na prvním místě je dobré si uvědomit, že tito lidé reprezentují náš stát před domácím i mezinárodním publikem, a ve svém politickém, ale i symbolickém jednání by tedy měli jasně a srozumitelně vyjadřovat stanoviska opřená hodnotově o náš ústavní systém a o vládní program. Z tohoto hlediska se jeví čin ministra vnitra jako částečně sporný. Vyvěšení české a ukrajinské vlajky je nepochybně jasným a srozumitelným politickým sdělením, že ve válce stojí naše republika na straně Ukrajiny.

Vaše řeč budiž ano ano, ne ne

Jinak je tomu ale s obrazem mrtvého Putina. Je to umělecké dílo, na jehož kvalitu mohou být různé názory a jeho obsah může být vykládán rozmanitými způsoby, bez ohledu na to, co tím chtěl vyjádřit autor nebo ministr, který je prezentoval.

Čtěte také

Jeden divák je totiž může pochopit jako přání, aby pachatel válečných zločinů zemřel, jiný tak, že si má pan Putin uvědomit svou odpovědnost za smrt mnoha nevinných lidí, a další, že máme věnovat pozornost obětem spíše než viníkům. Takovou nejednoznačností umělecké dílo působí a provokuje k přemýšlení o věcech, které jinak přecházíme jako samozřejmé. Je proto jistě žádoucí, aby se takové artefakty vystavovaly ve veřejném prostoru.

Vhodným místem může být například fasáda Národního muzea nebo Národní galerie, ale je pochybné, zda mají viset na vládních budovách. Vždyť občané tímto způsobem nedostávají od vlády jasné a srozumitelné sdělení, které očekávají, a proto ztrácejí důvěru v její kompetenci.

Druhým důvodem, proč je lepší, aby se vláda vyvarovala podobných mnohoznačných projevů, jsou pochopitelně naše mezinárodní vztahy. Pokud je přesvědčena, že prezident nějakého státu je válečným zločincem, který patří před mezinárodní soud, může přijmout argumenty podložené usnesení, které zveřejní doma v médiích a v zahraničí rozšíří diplomatickými kanály.

Filozof Daniel Kroupa

Měla by se však při tom vyvarovat podobných otázky budících projevů, jako je obraz na Ministerstvu vnitra, protože si je může druhá strana vykládat jako urážku hlavy státu. Prezident je totiž nejen politik, který může být za své činy kritizován či odsuzován, ale také reprezentuje jednotu všech občanů, včetně těch, kteří s jeho jednáním nesouhlasí. I ti se proto mohou cítit dotčeni, mají-li dojem, že je někým v této druhé roli znevažován. Zkrátka, v takových situacích platí ono biblické „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio