Daniel Kroupa: Konec prázdnin, začátek memorování
Prázdniny končí a děti se pomalu musí připravovat k nástupu do školy. Těší se? Některé ano, jak jsem si ověřil neformální anketou mezi svými nejbližšími. Ale na co? Na učení? O tom nemluvily. Chtějí hlavně vidět své kamarády a kamarádky mezi spolužáky, pochlubit se, co v uplynulých měsících prožily, a něco nového s nimi podnikat.
Inu, žádná změna proti tomu, jak se k návratu do školy stavěli jejich rodiče a také já, pokud se dobře pamatuji.
Čtěte také
Tím, co mě v dětském věku do této instituce lákalo, nebylo k mé škodě učení. Bylo nudné, někdy až otravné, nepočítalo příliš s vlastní aktivitou žáků a velký podíl na něm mělo memorování. Dnes se v tomto ohledu vyučovací metody přece jen změnily k lepšímu. Porovnávám-li však výsledky, musím se připojit k mínění velké části starší generace a konstatovat, že podle rozsahu znalostí v základních předmětech, jako je čtení, psaní, počítání a přírodní vědy, jsme na tom byli lépe než naši potomci. Alespoň srovnávám-li srovnatelné.
Tento, možná příliš subjektivní, dojem potvrzuje i moje zkušenost z přijímacích pohovorů na vysokých školách. Měl jsem možnost v průběhu patnácti let postupný pokles základních vědomostí osobně sledovat u nezanedbatelného vzorku uchazečů, kterých bylo kolem pěti set. Na stejné otázky prostě dostávám stále méně správných odpovědí.
Pochopení a využití
Dokládají to také sociologické průzkumy, podle kterých se v matematické a přírodovědné gramotnosti čeští žáci ocitají pod průměrem zemí sdružených v organizaci OECD. Jiné, nedávno zveřejněné šetření uvádí, že jen 20 procent žáků získává vyšší vzdělání než jejich rodiče, že 75 procent žáků je ve škole pasivních a že 32 procent žáků škola prostě nebaví.
Čtěte také
Nu, učinit školu zábavnější je žádoucí proto, aby se do ní děti více těšily, ale jejím hlavním účelem přece jenom není pobavit, ale naučit. A jestliže tuto funkci neplní dostatečně, je třeba uvažovat o změně. České ministerstvo školství pro ni připravilo dokument nazvaný „Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+“, který rozhodně stojí za čtení.
K tomu, o čem mluvíme, se v něm mimo jiné uvádí, že „vzdělávání ve smyslu práce se znalostmi se zaměřuje méně na jejich memorování a soustředí se více na jejich pochopení, využití a vzájemné provázání, rozvoj gramotností a zvyšování kompetencí“.
Je to umírněná formulace, se správnými akcenty, která vlastně to prokleté memorování zcela nezavrhuje, protože tuší, že ony pochopené vědomosti se člověku nějak do hlavy dostat musí. A bez této nezábavné činnosti se paměť nedospělců sotva vycvičí a rozvine tak, aby pojala a udržela vše, co je nezbytné pro jejich budoucí život v moderní společnosti.
Plyne z toho ovšem vyhlídka, že následující generace se na konci prázdnin do školy budou těšit jen napůl. Tak jak tomu bylo vždycky.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
