Daniel Kroupa: K čemu Senát?
Blíží se senátní volby a opět slyšíme otázky, zda vůbec nějaký Senát potřebujeme. Zase padají návrhy, že by bylo nejlepší jej zrušit. Komu vlastně Senát vadí a proč?
Nu, na prvním místě to nejsou voliči, ale páni premiéři, kterým Senát komplikuje vládnutí a kteří by rádi na jeho úkor získali více moci. Vadí ovšem také těm, kteří by nejraději systém liberální demokracie nahradili nějakým systémem demokracie neliberální.
Jednokolové volby do Senátu? Šance pro šedé myši a zvolení lidí, které nechcete, varuje senátor Vystrčil
Část senátorů v čele s Jiřím Dienstbierem (ČSSD) prosazuje změnu systému voleb do Senátu, a to na tzv. australský model. Voliči by na volebním lístku zaškrtli tři své favority a podruhé už k urnám nemuseli.
Kdybychom měli jednokomorový parlament, mohli by zajisté premiéři snadněji prosazovat své zákony, protože by v něm měli svou poslušnou většinu poslanců, kteří jim vděčí za své postavení a ochotně odhlasují, co se žádá. Vládnoucí by byli nejraději, kdyby jim do vládnutí nikdo další nemluvil.
Takhle musí o správnosti svých názorů přesvědčovat členy jiných stran a nestraníky, kteří navíc byli do svých funkcí zvoleni v některých z předchozích voleb a mají docela jiná hlediska na to, co je třeba dělat.
Senátoři jsou v průměru starší a rozvážnější než poslanci a posuzují věci nikoli jenom z úzkých stranických hledisek, ale více podle svých životních zkušeností. Nemají potřebu podbízet se stranickým vůdcům, aby se dostali na volitelné místo kandidátky.
Váš hlas bude mít větší váhu
Mají většinou své hlavní kariéry za sebou, mají poněkud utlumené vášně a ambice, díky čemuž jsou schopni střízlivějšího úsudku než poslanci. Jsou navíc obvykle významnými regionálními osobnostmi jako například starostové, rektoři vysokých škol, lékaři, tedy lidé, kteří za svou funkci vděčí respektu svých voličům a cítí vůči nim odpovědnost.
Jindřich Šídlo: Krásné volby do Senátu
Zapomeňte na celou tu plejádu bizarních figur, které by na podzim rády zasedly v horní komoře. Je to možná pikantní, ale význam nadcházejících senátních voleb tkví samozřejmě v něčem úplně jiném.
Bez Senátu by o politických otázkách rozhodovaly jen stranická hlediska. Vítěz voleb by mohl změnit snadno zemi ke svému obrazu, příští vítěz by to zase bez překážek vracel zpátky a tak by se naše republika kymácela od extrému k extrému. Senát tyto výkyvy brzdí a tlumí. Zajišťuje, aby se k zásadním změnám uspořádání naší republiky přistupovalo pouze tehdy, pokud se nejedná o momentální vzedmutí veřejného mínění, ale o dlouhodobější vůli voličů.
Kdybychom měli ústavu s jednokomorovým parlamentem a s obecným referendem, politika by zajisté lépe kopírovala veřejné mínění, zákony by se měnily ještě rychleji než nyní a za chvíli bychom jako občané ztráceli orientaci, co ještě platí a co nikoli. Bylo by to však dobré?
Komunální volby budou v říjnu, lidé půjdou vybírat i senátory
Komunální volby se letos budou konat 5. a 6. října. Společně s nimi se uskuteční také první kolo voleb do Senátu, ve kterých se obmění třetina horní komory. Termín ve středu vyhlásil prezident Miloš Zeman. Jeho rozhodnutí musí ještě podepsat premiér v demisi a šéf ANO Andrej Babiš.
Do zemí, kde není stabilní politické a právní prostředí, je riziko investovat peníze nejen pro cizince, ale i pro vlastní občany. Vždyť nemáte jistotu, že ve volbách nezvítězí strana, která vám vaše investice rázem znárodní. Připravit vás o ně také mohou občané v referendu. Nespolehlivý stát proto příliš hospodářsky neprosperuje a také obtížněji hledá spojence.
Nu, a konečně budiž řečeno, že bez Senátu by snadněji mohli naší zemi ovládnout autoritáři, kterých je i v klidných poměrech v politice dostatek. Zůstávají ve stínu a čekají na svou příležitost. Senát může nejnebezpečnějším krokům autoritářů zabránit, ty méně nebezpečné dokáže alespoň brzdit.
Máte-li proto dojem, že máme důvody k obavám, překonejte svou případnou nechuť k této instituci, přijďte k volbám do Senátu a pečlivě vybírejte mezi kandidáty. Účast bývá obvykle dosti nízká. To však má přece jednu výhodu: váš hlas bude mít větší váhu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
