Nejsme sněhové vločky. Mladí jsou apatičtí, protože jim systém nenaslouchá, kritizuje student Galia
Evropou se šíří vlna protestů, které v některých zemích přerůstají v nepokoje, například ve Francii nebo v Itálii, v Srbsku zase po dva roky trvajících demonstracích zvítězilo ve volbách hnutí studentů. „Téma, které vyvstává napříč těmi protesty, jsou životní podmínky mladých lidí,“ přibližuje v Chybě systému Tobiáš Bruno Galia, student mezinárodních vztahů.
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a Tobiáš Bruno Galia
Editorka: Iva Vokurková
Zvukový obal: Jonatán Vidlák
Grafika: František Novotný
Kreativní producent: Lukáš Sapík
Ve Francii mladí protestují hlavně proti stavu školství a malým šancím na sociální vzestup. V Srbsku a v Albánii zase demonstranti upozorňují na korupci a odchody mladých do zahraničí. Galia zvlášť vyzdvihuje vytrvalost srbských studentů, jejichž hlas byl ve volbách nakonec vyslyšen, což je neobvyklé.
„Mladí lidé dlouhodobě cítí apatii, že jim systém nenaslouchá. Čeští studenti to většinou řeší tak, že při studiu více pracují, často na úkor svého duševního zdraví, nebo si prodlužují studium, aby všechno zvládli,“ popisuje.
Spouštěčem protestů v Česku by podle něj mohl být kolaps dostupnosti kolejí, zavádění školného bez stipendií nebo rušení studijních oborů.
Čtěte také
Za inspirativní považuje Galia severský model, kde v každém městě ze zákona existuje poradní orgán složený z mladých lidí, kteří mohou aktivně ovlivňovat rozpočet. „To si ale myslím, že je u nás nedosažitelné, protože pro politiky jsme minoritnější skupina, na kterou se nemusí tolik zaměřovat,“ zamýšlí se.
Novinářka Apolena Rychlíková, šéfredaktorka serveru Page Not Found, připojuje svou vlastní zkušenost s pořádáním protestů proti zavedení školného před 15 lety.
„Byla to možnost vyzkoušet si vyjednávání a vznášení požadavků. Velká část z nás vůbec nevěděla, co má dělat, nebo že máme právo protestovat. Je důležité si tohle všechno osvojit v rámci výchovy k demokracii,“ doporučuje s tím, že i protestovat se musí umět.
Mezigenerační nesolidarita
Právě studenti byli u nás v minulosti hybateli společenských změn, ať už v dobách nacistické okupace nebo během sametové revoluce. O to víc se mnoha z Galiových vrstevníků dotklo, že ministerstvo kultury letos nepodpořilo Korzo Národní a připomínku 17. listopadu.
Čtěte také
„Je důležité přenášet hlas mladých do nejvyšších politických pater. Myslím, že v Evropské komisi se nám to daří obstojně. Nově se například zavedl Youth Check, tedy hodnocení dopadů legislativy na mladou generaci. Snažíme se i o systémové zapojení mládeže, což v českých institucích chybí kromě ministerstva školství,“ porovnává Galia.
Podle komentátora Davida Klimeše je logické, že spíš než mladé se politici snaží naklonit si seniory, kterých je daleko víc.
„Není to tak, že by to byly nějaké zhýčkané sněhové vločky, prostě chtějí mít svůj kus místa na slunci. Ale to se neděje a dít nebude. Můžeme se inspirovat Skandinávií a zavádět Youth Check, ale pokud je v dané populační kohortě čím dál méně voličů, tak tím méně bude zajímat politiky,“ upozorňuje na klesající porodnost a stárnutí společnosti.
Čtěte také
Politikům Klimeš současně vyčítá, že dostatečně nezdůrazňují mezigenerační solidaritu a nevysvětlují zejména mladším seniorům, že není v jejich zájmu požadovat maximální výši důchodu.
„Protože pokud mladá generace bude nespokojená, tak tu sociální dávku v průběžném systému nezaplatí. Dnešní šedesátníci by měli pochopit, že třeba ta valorizace na příští rok nebude tak vysoká, ale když mladí seženou aspoň trošku slušné bydlení a práci, tak se o ně za 20 let postarají. A to v české debatě absolutně nezaznívá,“ připomíná a navrhuje:
„Bavme se o snížení hranice volebního práva na 17 let. Když Evropa nemá dost dětí, tak se musí balanc voličských zájmů vyřešit jinak.“
Poslechněte si celý politický pořad Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 31. října po 11. hodině a v neděli 1. listopad po 15.30.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.


