Daniel Kroupa: Jak mohou politici reagovat na protesty
Pokud se vám snaží namluvit některý z politiků, že je mu lhostejné, když proti němu na náměstích protestují lidé, nevěřte mu. Není.
A už vůbec mu není příjemné, pokud těch nespokojených lidí jsou statisíce. Posláním demokratických politiků totiž je získávat lidi pro svůj program, přimět je, aby ve volbách hodili svůj hlas pouze jim a ne někomu jinému. To ovšem předpokládá, že se volič vůbec zvedne z gauče a k volbám přijde.
Ondřej Konrád: Letenský koncert pro premiéra
„Podle mého chodí na demonstrace lidé, kteří se spíš obávají toho, že justice začne pod Marií Benešovou fungovat.“
Někdy je dokonce lidí, kteří se neobtěžují ani přijít, většina. Nu, a když už se lidé zvednou, vyrobí si transparenty, cestují několik hodin do Prahy, kde se trmácejí přeplněnou veřejnou dopravou na Letnou a v počtu přes čtvrt milionu požadují vaší demisi – je vám jasné, že tito jsou pro vás definitivně ztraceni. Volit dorazí, ale proti vám. Jak se k tomu postavit? Dobrá rada drahá.
Zdá se, že jsou tři možnosti: ignorovat demonstranty, útočit proti nim, nebo se snažit s nimi jednat a v něčem jim vyjít vstříc. Ignoranci vám však nedovolí novináři, protože vás budou zasypávat otázkami na to, jak se stavíte k tomu či onomu požadavku protestujících.
I dobře míněné odpovědi vyzní v této souvislosti konfrontačně. Do špatného světla vás zase postaví, když se budete snažit význam demonstrací znevažovat.
Respekt protivníků
Lidé přišli na Letnou i s vědomím toho, že demonstrace nebude mít reálný dopad, míní komentátor Hartman
Více než 250 tisíc lidí v neděli podle organizátorů zaplnilo pražskou Letenskou pláň. Na akci pořádané spolkem Milion chvilek pro demonstraci lidé požadovali demisi premiéra Andreje Babiše (ANO) a nezávislost justice.
Také třetí možnost má svá úskalí. Přiznáte-li chybu a ustoupíte, znejistíte tvrdé jádro svých voličů, kteří ve vás chtějí vidět tvrdého, silného a nekompromisního vůdce. Slabost se neodpouští. Jenže politik, který se stará pouze o uspokojení tvrdého jádra svých příznivců, začne ztrácet ty vlažné a ocitne se na sestupné dráze popularity, na jejímž konci jsou prohrané volby. Pokud ovšem opozice nespí a dokáže nabídnout alternativu.
Úsilí nalézt shodu s demonstranty je nepochybně známkou vysoké politické kultury. Dovolme si spekulaci. Kdyby premiér hned na začátku svolavatelům protestních shromáždění řekl: „Dobrá, domníváte se, že jmenovaná ministryně spravedlnosti bude ovlivňovat mé trestní stíhání v můj prospěch, tak abych vám ukázal, že tomu tak není, pojďme společně nalézt do této funkce nezávislou osobnost, která se těší obecnému respektu“ a tu jmenoval ministryní spravedlnosti, bylo by nejspíš po protestech.
Pan premiér by se ukázal veřejnosti jako člověk, který si je jistý svou věcí i jako ten, kdo se dokáže domluvit se svými odpůrci. Respekt protivníků je jedním z nejvyšších politických trumfů. Pan Babiš jej nezískal a bude tedy nucen vábit podporovatele i nadále jenom tím, že do nich bude, jak se vyjádřil, „pumpovat peníze“. I ty se však jednou vyčerpají.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
