Daniel Kroupa: Jak dlouho ještě bude pan Putin zneužívat naší trpělivosti?
Stále čekám na evropského politika, který prezidentu Vladimiru Putinovi jako první zopakuje s malou obměnou výrok Marca Tullia Cicera: Quo usque tandem abutere Catilina patientia nostra – Jak ještě dlouho budeš, Catilino zneužívat naší trpělivosti? Pravda, historicky to příliš nesedí, protože Catilina byl domácí spiklenec, zatímco pan Putin stojí v čele státu, který dotírá na Evropu, ale s tou trpělivostí je to podobné.
Ten výrok však v ústech Ciceronových vyjadřoval odhodlání problém řešit. A právě to mi chybí u našich politiků.
Čtěte také
Odpověď na otázku jak dlouho je, myslím, jasná. Dokud bude Evropská unie vojensky slabá. Jediný, kdo volá po vytvoření evropské armády, je francouzský prezident Emmanuel Macron, ale zdá se, že do prázdna. Evropané si zvykli, že od druhé světové války se o jejich bezpečnost starají Američané, s výdaji na svou obranu šetří, užívají sladkého života a pokrytecky kritizují svého ochránce za jeho vojenská dobrodružství ve světě. Jako by to nebyl jejich problém.
Z dřímoty je na chvilku probral prezident Donald Trump, když pohrozil stažením amerických vojsk z Evropy, pokud členské státy NATO nebudou plnit své závazky přispívat na svou obranu dvěma procenty HDP. Pouhými dvěma procenty. S nástupem nového prezidenta Joea Bidena se naši krajané opět ponořili do snů.
Armáda na půdě NATO
Vladimiru Putinovi můžeme tedy připsat zásluhu, že nás svým harašením vojsk na hranicích Ukrajiny budí ze spánku. Navíc k tomu přispívá změna poměru sil ve světě způsobená hospodářským vzestupem Číny a mocenskými ambicemi, které to provázejí. V jihočínském moři, vůči Tchaj-wanu a vůči Japonsku.
Čtěte také
Důsledkem je, že Američané musí přesouvat svou pozornost z atlantického prostoru do Tichomoří a obrana Evropy proti Rusku je oslabena. Nu a z toho těží prezident Putin. Záda mu kryjí dohody s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, které uzavřel během zimní olympiády, v nichž se hovoří o „přátelství bez hranic“. Učiní-li Rusko nyní další vojenský útok na Ukrajinu, či ještě něco víc, hrozí mu ze strany Evropy nanejvýš hospodářské sankce a rozhořčená prohlášení.
Ledaže by tím probudil spícího obra, kterým je Evropská unie. Ano, hospodářsky je Unie pořád světovým obrem, s nímž se Rusko nemůže srovnávat. Vždyť jeho hrubý domácí produkt, s ropou, plynem a dalšími surovinami, nedosahuje ani úrovně Itálie.
Politicky a vojensky však Evropská unie proti němu zůstává trpaslíkem. Jedinou zemí, která to dnes může změnit, je Francie, která disponuje největší armádou s jadernými zbraněmi a loďstvem. Od Němců se nic takového očekávat nedá, ale pokud se s budováním společné evropské obrany začne, nepochybně přispějí svým hospodářským potenciálem, vojenským výzkumem a vývojem.
Zbývá ovšem ještě nutnost rozlousknout politický oříšek, jak to udělat. Francie zřejmě tíhne k samostatné evropské obraně, která by však vyžadovala změnu zakládajících smluv Evropské unie, což není příliš realistické. Schůdnější se jeví návrh vybudovat evropskou armádu na půdě NATO. Dokud se k takovému řešení nepřikročí, můžeme si být jisti, že pan Putin bude i nadále zneužívat naší trpělivosti.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
