Daniel Kroupa: Čas jednat a čas přemýšlet
V neděli 18. října 2020 v Praze na Staroměstském náměstí proběhla demonstrace na protest proti vládním opatřením. Požadavkem byla rekonstrukce vlády.
Právo vyjádřit veřejně svůj názor máme zaručeno Ústavou, nemusíme proto nikoho žádat o povolení, stačí, když svůj záměr předepsaným způsobem ohlásíme a spolu s úřady zajistíme, aby nedošlo k narušení veřejného pořádku.
V době nouzového stavu z důvodu pandemie je počet účastníků omezen na 500 osob, které musí dodržovat rozestupy a mít roušku na ústech a na nose. Je to rozumné pravidlo, protože snižuje nebezpečí šíření nákazy.
Čtěte také
Pražská demonstrace, o níž mluvím, tvořená i lidmi z dalších částí republiky, probíhala poklidně do chvíle, kdy musela být předčasně samotnými organizátory ukončena. Účastníků byl asi čtyřnásobek, mnozí neměli roušky a nedodržovali rozestupy. Pak někteří pokojně odešli domů, jiní sváděli bitvu s policií a ostatní přihlíželi. Zhruba sto lidí bylo zatčeno.
Podle reakcí na sociálních sítích lze soudit, že se demonstrantům nepodařilo získat mnoho sympatií. Dokonce ani od lidí, kteří jsou s postupem vlády vůči koronavirové epidemii nespokojeni a její demisi by za jiných okolností také uvítali. Odpor zejména budilo, že protestující odmítali roušky, hlásali konspirační teorie a sváděli bitky s policií. Objevovaly se však také pochybnosti, zda v této situaci a v této chvíli mají demonstrace vůbec nějaký smysl.
Demonstranti narušují jednotu
Tuto otázku si dnes kladou i jiní odpůrci vlády a stojí proto za alespoň krátké zamyšlení. I to nás přivede k základům naší společenské a státní existence, o které se v klidných dobách nestaráme a časem na ně zapomínáme.
Čtěte také
Teprve při velkém ohrožení, jaké zažíváme nyní, si opět můžeme uvědomit, proč se vlastně lidé dávají dohromady a organizují se jako stát. Je tomu tak proto, že existují nebezpečí, kterým nedokážou čelit jako jednotlivci, ale pouze jako sjednocené společenství. Když hrozby pominou, lidé výhody společného života využívají k tomu, aby uskutečňovali své individuální představy o blahobytu a prosperitě.
Od způsobu organizace v podobě státu a jeho institucí pak očekávají, že jim pro jejich snahy bude vytvářet vhodné podmínky. Ostatně to věděl již Aristoteles, když napsal, že polis „vznikla pro zachování života, ale trvá za účelem života dobrého“.
I moderní demokratická společnost reaguje na nebezpečí tím, že se vrací k prvotnímu důvodu své existence, což se projevuje touhou po jednotě společnosti, která se ukazuje právě v současné pandemii. Domnívám se, že ještě více než nepřijatelnost chování demonstrantů vadí, že narušují jednotu nezbytnou k úspěšnému zvládnutí nákazy.
I když vláda postupuje zmateně a chaoticky, lidé nevidí lepší možnost, jak zabránit zhroucení přetíženého zdravotnického systému než podřídit se jejím pokynům a své výhrady si ponechat na dobu, kdy epidemie pomine. Nyní protivládní demonstrace prostě smysl postrádají.
Rozvážný člověk dokáže rozpoznat vhodný čas k jednání a vhodný čas k přemýšlení. Myslím, že v tuto chvíli máme ten druhý. Neměli bychom ho promeškat.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
